Nepál - nejvyšší hora a safari III.

Text: Perfect Woman
17. června 2010 | 09:04

Prima Žena vám přináší třetí a zároveň poslední díl seriálu o Nepálu. Malé zemičce, kde si lidé myslí, za bídu v zemi způsoboje bídné hospodaření země. Podívejme se tedy ješte jednou do země, která odděluje Indii od Tibetu.

Koupel se slony a pozorování krokodýlů

Podobně jako je tomu v Himálaji, tak je tomu v nepálských nížinách. Kraj známý jako „teraje“ je plochý jako kámen, věčně sežehlý rozpáleným sluncem a v době monzunů bičovaný neúprosnými dešti. Tento region patří v zemi k těm nejlevnějším a místní lidé žijí opravdu prostě. Vede tu pár silnic, podél kterých se rozkládají města utopená v prachu a smogu, nicméně většina obyvatel terají nezná nic jiného než prostý vesnický život. Domy jsou malé a uplácané z hlíny, lidé vaří v ohništích na zemi a vodu čerpají ze studen. Jedí to, co si vypěstují za humny: hlavně rýži, čočku, někdy brambory, okurky a cibuli.

Uprostřed nepálských nížin však vznikla atrakce pro turisty: národní park Chitwan, zapsaný na seznamu UNESCO. Tady můžete za (na naše poměry) nevelký poplatek absolvovat bohatý program: plavbu po řece Rapti v tradiční dřevěné loďce, při které možná uvidíte krokodýla; takzvaný „Jungle Walk“ – tedy procházku džunglí; nebo třeba projížďku džunglí na slonech. Právě sloni jsou jakýmsi symbolem Chitwanu. Většina jich je domestikovaná, takže se park jejich přítomností zas tak nechlubí. Na druhou stranu je zajímavé narážet na obří chobotnatce na každém rohu. Můžete si tu s nimi dopřát koupel v kakaově hnědé řece Rapti a když se vydáte do zdejšího chovného centra slonů, budete moct některé ze slůňat dokonce pohladit. Jen škoda, že sloní život je v Chitwanu stejně těžký jako ten člověčí. Zvířata jsou od rána do večera ve službách turismu – vozí cestovatele na safari, pak se s nimi koupou a zase je vozí… Nadřou se za malinkou odměnu – tak jako drtivá většina Nepálců.

« předchozí strana 1 2 další strana »