Nepál – nejvyšší hora světa a safari I.

Text: Perfect
11. června 2010 | 14:50

Je to kraj kontrastů. Úzkému pásu země, oddělujícímu Indii od Tibetu, dala Příroda do vínku velký potenciál: věčně zasněžené štíty Himálaje, které lákají turisty, nížiny porostlé pralesem plného divoké zvěře, jež jsou ideální pro otevírání národních parků i cenné kulturní a historické památky. Přitom Nepál se zmítá v problémech třetího světa a obyčejní lidé tu doslova bojují o přežití.

Drtivá většina západních turistů začíná svou pouť po Nepálu v jeho hlavním městě – Káthmándú. Sem létají letadla, sem vás dovezou cestovní kanceláře. Bohužel právě tady si Nepál poprvé udělá špatnou vizitku. Přinejmenším na první pohled působí Káthmándú jako směsice smogu, troubících aut, pachů jídel smažených na ulici, žebráků a otravných pouličních prodavačů, naháněčů trekkingových agentur a taxíkářů. Musíte hledat, abyste našli jeho poklady. Je to trochu paradox, když uvážíme, že v Káthmándském údolí, kde žije něco přes půl druhého milionu lidí, je hned sedm významných památek zapsáno na seznamu UNESCO. Pro srovnání: v celém Česku je takových míst dvanáct.

Čtvrť turistů a pestrá historie

Městská čtvrť, ve které okamžitě končí každý cestovatel, se jmenuje Thamel. Je to takové turistického gheto Káthmándú, kde hledají ubytování i občerstvení jak baťůžkáři se skromným rozpočtem, tak boháči na luxusní dovolené. Proč? Jednoduše proto, že sem jezdí všichni. A tak se Thamel mění k západnímu obrazu: najdete tu supermarkety se švýcarskou čokoládou a francouzským pečivem, masážní salóny, obchody se značkovým oblečením a výstrojí do hor, cestovní agentury, hotely a restaurace snad se všemi kuchyněmi světa. Průvodce má pravdu, když se v něm píše, že Thamel není Nepál, ale jakási „přestupní stanice“ mezi Východem a Západem.

« předchozí strana 1 2 další strana »