Město kamenné krásy
Text: Pavlína Lodrová
24. října 2008 | 10:48
Když se řekne Hořice, každému se vybaví čokoládou plněné trubičky nebo napínavé motocyklové závody. Jde však také o městečko, kde najdete možná nejvíc soch na metr čtvereční v celé Evropě.
Dějiny osídlení Hořic sahají do 12. století. V dubnu 1423 na místním vrchu Gothardu zvítězila husitská vojska nad proradným katolickým pánem Čeňkem z Vartenberka. Město však proslavila až Střední sochařsko-kamenická škola, která zde sídlí od roku 1884 a patří k nejstarším na kontinentu.
Slavná jména
Součástí školy je Galerie plastik, jejíž umělecký fond obsahuje významná díla českého sochařství 1. poloviny 20. století. Patří k nim sousoší Adam a Eva od Václava Levého či Myslbekova Alegorií hudby, ale též reliéf Ukolébavka od Stanislava Suchardy, Upoutaná Šárka od Quida Kociana, bronzový portrét Svatopluka Čecha a plastika Písmák od Ladislava Šalouna nebo mramorová plastika Slepci od Františka Bílka.
Velký prostor je věnován také dílu Jana Štursy. Najdete zde jeho díla Puberta, Melancholické děvče, Studie k Messalině, Toaleta, Portrét Eduarda Vojana a Modelka. Nechybí ani portrét Jana Štursy od Karla Dvořáka.
Coby kamenem dohodil
Mistři kamenného řemesla a jejich žáci to nemají pro materiál daleko. Hořice totiž leží uprostřed pásma kopců bohatých na ložiska různobarevných pískovců. A tak se nejmladší tradicí školy stala mezinárodní sochařská sympozia, umožňující konfrontaci domácí tvorby s uměleckými proudy v zahraničí. Produkty těchto setkání lemují severní úbočí Gothardu a dodávají místu jedinečný ráz.
Volné pokračování galerie pak tvoří sousoší, plastiky a pamětní desky v ulicích, náměstích a na dalších veřejných prostranstvích. Z celého města dýchá historie s tváří vytesanou v kameni. Ať už se jedná o sochy letité či moderní, určitě se vyplatí udělat si procházku městem. A na rozloučenou nezapomeňte koupit hořické trubičky, mají tu na ně opravdu jedinečný, původní místní recept.
