Cesta k dítěti
Text: Bc. Magdalena Holancová
4. července 2009 | 10:07
„Ženské sebevědomí je dnes všeobecně nabourané,“ domnívá se MUDr. Helena Máslová z Centra psychosomatické péče. „Pro mnoho žen není jednoduché dopracovat se až k porodu. Je to cesta provázená mnoha kompromisy, na níž nebývá vše úplně podle původních představ,“ dodává.
Hodnocení: 
Jak je to myšleno? Mnohé z nás to znají. Často trnitá „cesta k dítěti“ začíná tím, že je problém najít vhodného partnera. Pak je problém si ho udržet, případně ho dovést do svatby.
Uděláme císaře
„Nepovedený scénář pak pokračuje tím, že žena nemůže otěhotnět a je odkázána na asistovanou reprodukci. Tím naskakují další záporné body, sebevědomí letí dolů. Vystavená napospas „osudu“ dostane se žena na porodní sál, kde jí porodník ne vždy citlivě řekne: „Tak to tedy naindukujeme…“, nebo „tak uděláme císaře“. V tu chvíli padne její sebevědomí na dno. Ženské Já, naše intuitivní vnitřní žena, dostává neuvěřitelnou trhlinu,“ pokračuje lékařka.
Ještě v generaci našich matek bylo takřka samozřejmé, že každá dvacetiletá byla vdaná a měla dítě. Dnešní ženy mají sklon k sebeobviňování: „Nejsem dost dobrá, maminka mi říkala, že bych dávno měla mít rodinu, je mi ale dvaatřicet a pořád ji nemám…“ Málokdo vidí, že je to spíše celospolečenský než osobní problém.
Kdo za to může?
Mnoho žen z těchto „neúspěchů“ obviňuje sebe sama. Není to však jen jejich chyba. Svou vinu nese i současná společnost. Společenská složka zdraví je dnes totiž silně narušená. Přitom právě ona hraje v období kolem porodu zcela ústřední roli. Necitlivé zacházení s rodící ženou a narušení křehké vazby mezi ní a novorozencem ihned po porodu už jen může dlouhodobě emočně působit na oba, zejména pak na dítě.
„Zlatá hodina“
Přesunem porodu do porodnic se změnilo nejen prožívání porodu, ale i předávání mateřské
« předchozí strana 1 2 další strana »
