Emoce – výsada člověka?

Text: (ed)
31. října 2008 | 08:11

Zvíře může být pro člověka nebezpečné, ale stejně tak může být jeho nejlepším přítelem nebo dokonce zachráncem. Věda stále hledá odpověď na otázku, zda jsou zvířata schopna citů a emocí.

Naši nejbližší příbuzní

Každý už jistě viděl v ZOO šimpanze, chechtajícího se na celé kolo. Otázkou však zůstává, zda se jednalo skutečně o projev
veselí, či pouze o nahodilé vydávání zvuku.

Zato jiné emoce jsou mezi šimpanzími dětmi a jejich rodiči docela jasné. Kojení u tohoto druhu trvá dva až tři roky a odstavování bývá problematické. Mládě se často dožaduje mléka tím, že křičí a vyvádí jako pominuté, zatímco jeho matka má výraz naprostého zoufalství. Nepřipomíná vám to situaci lidských rodičů, když se jejich potomek vztekle svíjí na podlaze supermarketu?

Ve washingtonské ZOO učinili nedávno zoologové cílený pokus s opicemi a šroubovákem. Šimpanzi se snažili jej použít všelijak, jen ne smysluplně. Gorila se nástroje nejprve lekla, pak vyzkoušela, zda se nedá sežrat, a nakonec jej zahodila. Pak však dali šroubovák orangutanovi. Ten ho nejprve schoval a teprve když se ocitl bez dozoru, začal jím rozšroubovávat klec… Náhoda? Inteligence? Opičení se?

Fenka ošetřovatelka

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka, a hovoří pro to i mnoho neuvěřitelných příběhů. Mezi nimi též zážitek jistého Jacka a jeho fenky Trixie. Jacka postihla mrtvice, když byl sám doma, a naneštěstí neměl nikoho, kdo by se po něm sháněl. Ležel na zemi a nemohl se pohnout. V naprosté bezmoci dokázal jen požádat svou fenku o vodu.

Trixie vzala do zubů ručník, namočila ho ve své misce s vodou a položila na obličej svého pána, který z něj vodu vysál. Když byla její miska prázdná, chodila ručník namáčet do záchodové mísy. Tímto způsobem udržela Jacka naživu celých devět dní, než jej našli přátelé. Nebýt Trixie, Jack by zemřel žízní.

« předchozí strana 1 2 další strana »