O čem muži lžou

Text: Péťa Plyšák
14. dubna 2009 | 11:59

Všimli jste si, že na otázku jaký byl jeho první sex, muž nejspíš odvětí, že krásný, případně dodá pár povšechných detailů, ale bližší líčení z něj nevymámíte ani za celé mnohaleté manželství? Je to typické – o úspěchu tedy o tom, že se akce podařila pohovoří. O neúspěchu – tedy tápavému počínání, které akci předcházelo, raději mlčí.

Hodnocení:

Tiskni článek Pošli článek

Podobné články

• Když chlap chytne druhou mízu
• Jak si poradit s mužskými geny

Pošli článek

Váš e-mail:

E-mail přijemce:

Odeslat

První soulož je totiž z mužského pohledu většinou spojením trapnosti a úspěchu. Zatímco v době činu vítězí radost, že už TO mám za sebou a jsem tedy chlap, tudíž je záhodno tuto zvěst rozšiřovat komu to jen jde, později první milování ztrácí na důležitosti. V kontextu nabytých erotických zkušeností si například třicetiletý muž uvědomuje, že jeho počínání bylo tehdy poměrně nešikovné a že své panictví nerozbořil jedním mohutným a nekompromisním úderem, ale spíše se k jeho ztrátě připlížil a to mu ještě ženská ruka musela ukázat cestu. A tak zatímco ve dnech po prvním koitu se jeho ústa nezastaví, deset let poté se jen rozpačitě usmívá a mumlá, že to bylo samozřejmě krásné.

Prohry, chvíle bezmoci či ponížení, to je prostě tabu. Svět je plný vítězů a jen blázen by obnažil ledví kopím konkurentů. Zajímavé je, že samci se takto nenatřásají pouze před samicemi, nebo v jejich dohledu, ale i ve chvílích, kdy jsou v ryze mužské společnosti. Chlapi přece nebrečí a to ani když je opustí životní láska. Zatímco ženy uspořádají kolem nešťastné kamarádky sněm, při němž na dotyčného uprchlíka vyzkoušejí kouzla woodoo, muži skutečnost, že už nežijí s XY odtajní mezi řečí tři týdny po rozchodu. Potvrdí, že se mají dobře, že už to stejně neklapalo, oči nemají zarudlé prázdných nocí a nevyspání, nýbrž z pařeb, na které s XY nebýval čas a přihodí vtípek o svém návratu na burzu potenciálních souložnic. Pokud naopak podlehnou a vypovídají se nebližšímu příteli, velmi se jim velí, ale kamarád oblažený intimnostmi si o nich pomyslí, že jsou asi úplně na dně a začne jim upřímně shánět místo v Bohnicích.

Méně zapovězené než prohry vztahové jsou porážky pracovní či ekonomické. Ovšem pouze v případě, že lze snadno doložit, že šéf je idiot, banka zloděj a nízký  základ daně nemám proto, že bych nevydělal, ale „mám šikovného daňového poradce, však mu taky platím hříšné peníze.“

« předchozí strana 1 2 další strana »