Tchýně a uzený...
Tchýně mých manželek
Sluší se dodat, že syndrom tchýně funguje obousměrně a naše manželky to s našimi matkami také nemají jednoduché.
Přestože si poměrně spolehlivě a dlouhodobě udržuji titul černé ovce rodiny (a dnes už jsem na něj neskonale hrdý), moje maminka to se mnou nikdy nevzdala a ještě dnes by mě dokázala chránit před nepravostmi vlastní manželky jako medvědice své medvídě. Rozhodně nemám pocit, že by mé manželky nějak pérovala nebo poučovala: spíš je přede mnou varovala.
A nejde ani tak o to, že bydlím skoro čtyři stovky kilometrů od rodičů: i kdybych snad bydlel pod kaučukovníkem uprostřed brazilského deštného pralesa a manželka by se na mě křivě podívala, měla by na krku svou tchýni než by řekla švec.
Mohl bych být klidně nezaměstnaný (což už se ostatně stalo), mohl bych provozovat nějaké podezřelé náboženství (což už se skoro stalo), mohl bych si vypěstovat závislost na televizi (což se nikdy nestalo) - vždycky bych byl její kluk a ona moje máma. Což je svým způsobem uklidňující, i když už jsem ji v životě mnohokrát litoval...
Zdroj: Zdroj: archiv redakce
« předchozí strana 1 2 3 4 další strana »
