Sama před sebou neutečete II.

Můj příběh se od jejího příliš nelišil.  Když jsem s Petrem žila, už jsem nám plánovala potomky a tichým nátlakem jsem ho donutila, aby mě požádal o ruku. Když to udělal, vzala jsem to jako potvrzení toho, že náš vztah je jistý – a začala se podle toho chovat. Ne nadarmo se říká, že přesně ve chvíli, kdy si někým začnete být jistí, začnete ho ztrácet. Nebrala jsem si servítky při plánování naší budoucnosti a začala jsem ho úkolovat tím, co by měl a neměl.
Zpětně se vlastně ani moc nedivím, že se nakonec mým manželem nestal. Jenže než jsem si uvědomila, že se musím naučit vidět chybu i na své straně, nějaký čas to zabralo. Ještě dlouhé měsíce po rozchodu, když už jsem s batohem na zádech akřižovala indický subkontinent, jsem ho měla za „egoistického grázla, kterého by bylo nejlíp upálit na hranici“.

Přestože jsme se s Grazielou vydaly hledat řešení našich krizí kamsi do světa, nakonec jsme tam přišly na jediné: pátrat po řešení vnitřních problémů nemá smysl nikde jinde než uvnitř sebe. Tam někde je řešení všech vašich problémů. Nebo ještě lépe - tam je to, co když si uvědomíte, zjistíte, že se problém rozplynul.
Pochopitelně oním problémem nemusí být zrovna rozchod s partnerem. Cokoli, co se vám v životě přihodí, je lepší uvnitř zpracovat, než se člověk posune dál. Vyřešené krize a trable, které stačily přebolet, nemají tendence se vracet. Naopak když se snažíte zapomenout a vynecháte onu fázi „vybrečení se“, vrátí se vám to i s úroky. Jistě, nimrat se donekonečna v tom, co už nezměníte, nemá smysl. Ale neproduktivní jsou i snahy za každou cenu na věc nemyslet, zazdít ji.

Změna prostředí může pomoct, abyste si udělala pořádek sama v sobě: vydejte se na dovolenou nebo úplně změňte život tak, abyste měla čas na to, co je podstatné: sama na sebe. Na druhou stranu má-li být změna – ať už cestovní nebo jakákoli – způsobem, jak utéct a zapomenout, nebuďte si tak jistá, že to bude mít úspěch.