Když to v sexu neklape
Text: Mgr. Kateřina Hollá
8. července 2009 | 11:02
Na začátku vztahu jsou lidé jeden pro druhého vším. Časem se však vášnivá láska proměňuje, v ideálním případě v cosi hlubšího a trvalejšího.
Hodnocení: 
Podobné články
Většina párů se však po nějakém čase dostane do stavu, kdy se jeden z partnerů - a častěji je to muž (jeho sexuální touha je podmíněna daleko více biologicky) - trápí tím, že sexu v partnerství ubývá. Žena, jejíž sexuální vzrušení je daleko “křehčí” (vyruší ji pláč dítěte, připomínka koláče v troubě či nezaplacené složenky) naopak mnohdy na sex zcela rezignuje. Může se stát, že po počátečních neshodách s partnerem, kdy on chce stále víc a ona stále méně, skončí v bludném kruhu, kdy ona už nechce vůbec.
Co je normální?
Je správné a normální spát spolu každý den, nebo každý druhý, nebo jednou měsíčně? Média nám často předkládají falešný obrázek o sexualitě a dokonce tak vzniká mnoho mýtů. Jedním z nich je například společné dosahování orgasmů. A také frekvence sexuálního soužití. V sexu však pro pár žádná vnější pravidla neplatí. Na tom, co oběma partnerům vyhovuje, se musí shodnout právě a jen oni dva. Více než frekvence sexuálních zážitků je důležitá partnerská intimita.
Tři pravidla
Můj muž mi kdysi popsal intimitu jako výlučnost. To nejdůležitější, ale též nejběžnější, mám chuť a chci sdílet právě jen se svým partnerem. A také jako jakousi exkluzivitu - ve chvílích, kdy se mi děje něco důležitého, je on ten první, kdo mne napadne, s kým tuto novinku chci sdílet. A ještě jedním termínem obohatil moje uvažování - kuchyňská intimita. Opět v porovnání s frekvencí sexuálních zážitků je mnohem důležitější, zda partneři spolu láskyplně komunikují i mimo ložnici, zda se obejmou, pohladí, dají si polibek na přivítanou. Mají-li partneři takto intimní vztah, budou se pravděpodobně snáze dohadovat i nad frekvencí sexuálních styků.
« předchozí strana 1 2 3 další strana »
