Jak si ho udržet
Text: Monika Kuncová
25. října 2008 | 16:28
Dlí po vašem boku už pár týdnů či měsíců vysněný princ, a vy si čím dál víc začínáte připadat jako Popelka? Pak se někde stala chyba. Jednak je tahle pohádková šmudla už z principu dávno passé, radu „Sedávej, panenko, v koutě…“ si vymyslely chytré holky, aby se jim ty naivní zbytečně nepletly pod nohy. A jednak si váš následník trůnu právě začal myslet, že má své jisté…
Tudy cesta nevede!
Ještě chvilku, a začne se mu stýskat po kumpánech z mokré čtvrti („Představ si, lásko, zrovna včera jsem úplnou náhodou potkal Frantu – no toho spolužáka z průmky – a on je teď chudák úplně na dně. Má nějaký problémy s mladou. Tak jsme si říkali, že zajdem na jedno, abysme to v klidu probrali. No chápej, přece ho v tom nemůžu nechat samotnýho …“), divoké štvanici (Trasa začíná v příjemné pivnici u vás na rohu, kde mají červeně kostkované ubrusy a půllitry dávají na keramické podtácky, jenže bohužel zavírají už v jedenáct. Nebohý Franta ovšem trpí tolik, že pánové ani nestihli patřičně okomentovat prvenství Slávie ve fotbalové lize. Museli se tedy přesunout do čtvrté cenové k Vystřelenýmu oku, kde si mají umakartové stoly pamatující ódy na dělnickou třídu, ale pivo jako křen. Odtud je hospodský vyhodil už ve čtvrt na dvě, právě v nejlepším. A tak nezbývalo než zamířit do klubu Újezd.Domů dorazil v půl šesté ráno, smrděl jako smíchovský pivovar křížený s tabákovou plantáží, oči měl podlité krví a se zámkem se popral tak zarputile, že poškrábal lak v okolí půl metru od klíčové dírky…) a povětrných ženštinách („Rtěnka na mé košili? Já ti pořád říkám, že kvůli mně se malovat nemusíš! Miluju tě přece i bez šminků. Že ty bys takovou hnusnou růžovou barvu nevzala do ruky ani v podobě hadru na podlahu, natož abys ji patlala na rty, potažmo na ten pitomý límec u košile? Ale zlato, to je přece ta rudá, co ti tolik sluší – akorát na vzduchu trochu vybledla…“). Co s tím?
« předchozí strana 1 2 další strana »
