Šest trumfů oblíbených lidí

Nesympatické jsou naproti tomu:

Nezúčastněnost. Kdo hledí na lidi střízlivým pohledem chirurga, toho možná pro jeho říznost a duchaplnost obdivují – nebo se ho obávají. Nepřeskočí však jiskra sympatie.

Kritičnost. Kdo druhé lidi v první řadě kriticky posuzuje, ten je prodchnut negativními pocity.

Nepřímo svou kritikou říká: „Mezi námi je více toho, co nás rozděluje, než věcí shodných.“ Bez společné vlnové délky však nevzniká sympatie.

Jsou věcní

Když se lidé urazí a mají vztek, mívají sklon k nevěcným argumentům. Ty se poznají podle přehnaného zevšeobecňování. Manžel například slíbil, že vynese odpadky, ale ve spěchu na to pak zapomněl.

Za poslední týden to není poprvé. A manželka ve vzteku křičí: „To je ono. Ty nikdy nedodržíš, co jsi slíbil.“ Když se manžel bude bránit proti takovému zevšeobecnění, bude manželka křičet: „A kde jsou ty brambory, co jsi měl koupit, co? Ty se jen vyhýbáš domácí práci! Jsi líná kůže!“

Pár negativních zážitků stačí, aby byl partner v zápalu hádky odsouzen se vším všudy. Tomu se věcní lidé vyhýbají. Nezapomínají na ty spousty dní, kdy partner svůj slib spolehlivě splnil.

Nevyhýbají se konfliktům

Oblíbení lidé přesto nezametají problémy pod koberec. Nehýří ne přetržitě samými komplimenty. Neutápějí rozdíly ve sladké šťávě falešné harmonie. Demonstrativní harmonie je nevěrohodná. Proto je stejně podezřelá jako otevřené nepřátelství.

Tito lidé akceptují, že různí lidé mají různé názory. Kdo si myslí, že ve sporu může mít jen jedna strana „správný“ názor, brzy končí u otázky: „Kdo má pravdu?“ Oba si říkají: „Pravdu mám já, a když na to včas přijdeš, budeš mi sympatický.“

« předchozí strana 1 2 3 4 5 další strana »