Šest trumfů oblíbených lidí

Jak to dopadá? Každý trvá na svém stanovisku a zlobí se, že ten druhý nedokáže nahlédnout jeho pravdu. Lidé, kteří jsou ve sporech konstruktivní, se v konfliktech chovají jinak.

Uvažují: „Každý z nás bude trvat na svém názoru, protože máme rozdílné zkušenosti. Každý z nás by mohl pro své stanovisko uvádět argumenty. Mluvme tedy raději o tom, jak bychom přesto mohli společně nalézt řešení, které by se dalo praktikovat.“

Tímto způsobem nalézají společná stanoviska i v případech, kdy na první pohled převažuje to, co partnery odděluje.

Dokážou se vcítit

Jste schopni vciťovat se do druhých lidí? Slyšíte z jejich slov, jak se právě cítí? Rozhoduje zde schopnost pozorovat bez předpojatosti. Nepředpojatému naslouchání slovům druhého často brání „předsudky“ – informace, které máme předem – dvojího typu:

•    Váš vlastní názor na téma ovlivňuje váš úsudek o mluvčím. Dejme tomu, že mluví o tom, jak jeho právě probíhající rozvodové řízení působí na děti.

Vy budete jeho slova vnímat různě, podle toho, jestli jste dítě z rozvedeného manželství, muž nebo žena s vlastní zkušeností rozvodu atd.

Není snadné nechat v tu chvíli vlastní názor stranou a slyšet v jeho slovech, jaké má on starosti o vývoj vztahu s dětmi.

•    Dřívější zkušenosti s mluvčím – tedy to, co již víte o jeho charakteru – určují, co z jeho slov vlastně uslyšíte. Když řekne: „To, co má šéf v úmyslu, je prostě sprostota,“ může to ve vás vyvolat různé myšlenky. U spíše depresivního typu: „On si musí pořád stěžovat.“

U cholerika, kterého kdeco hned rozzuří: „Ten vyskakuje kvůli každé maličkosti.“ V případě úzkostné osoby: „U takového šéfa bych dal dávno výpověď.“

« předchozí strana 1 2 3 4 5 další strana »