Šest trumfů oblíbených lidí

Schopnost vcítit se, empatie, spočívá v tom, že se takovému hodnocení vyhýbáme. Místo toho cítíme s druhým. To se vám podaří, když budete stále zúčastnění i se svými emocemi.

To znamená, že nebudete v přítomnosti reagovat na urážky a křivdy z minulosti. Tak vzniká „sou-cit“, emocionální základ sympatie.

Jsou druhému nablízku, ale nechávají mu volný prostor.

Vcítěním vzniká emocionální blízkost. Čím je styk se sympatickými lidmi tak příjemný?

Tím, že se snaží porozumět emocím druhého, ale nesnaží se je ovládnout. Dopřávají sobě i druhému distanci. Kdo chce naproti tomu předepisovat druhým, které emoce jsou „správné“, toho nemají v oblibě.

Příklady:

„Tak ty jsi právě přišel o práci, a teď se chceš jít bavit?“

„Hodné děvče má radost, když něco dostane.“

„Kdo takhle uvažuje, tomu by se mělo zakázat, aby vůbec zasahoval do diskuse.“

Oblíbení lidé zacházejí velice opatrně se slovy jako „mělo by se“, „musí se“ nebo „nesmí se“. Vědí, že kdo provádí morální nátlak, vyvolává jen odpor. Nepokoušejí se zakazovat nepříjemné pocity ani vyžadovat dobrou náladu. Zakazovat a povolovat můžeme činy, ale rozhodně ne pocity, emoce.

Ty prostě máme, i když si je možná sami nepřejeme. Emoce jsou svobodné. Dokážete se vcítit do ženy, která občas nenávidí toho, koho miluje?

Nebo do truchlícího, který vedle žalu cítí vskrytu duše i radost, že mrtvý je pryč a on že ho přežil? Když zůstáváte druhým lidem vnitřně blízcí i v takových věcech, upevňuje se pouto sympatie.

•    U oblíbených lidí můžete předpokládat, jak se budou chovat. Vždycky u nich víte, na čem jste. Proto je snadné důvěřovat jim. Jste si u nich jisti, že nebudete nepříjemně překvapeni. Jejich myšlenky, slova a činy jsou v jednotě.

Tato shoda vnitřního postoje s chováním navenek jim tak vešla do krve, že ji poznáte na první pohled. Tito lidé nemají co skrývat.

« předchozí strana 1 2 3 4 5 další strana »