Juliette Binoche: Herečka každým coulem
Text: PERFECT WOMAN
26. září 2008 | 07:49
Herecký talent pravděpodobně zdědila po svých rodičích. Otec byl režisérem v divadle a matka herečka. Ona sama vstoupila do povědomí díky filmové roli uzavřené fotografky Terezy, která zůstává věrná svému záletnému manželovi.
Kdy jste se rozhodla pro herectví?
V 17 letech jsem na střední škole získala možnost nastudovat Ionescovu hru Král umírá. Když představení skončilo, byla jsem přesvědčená, že musím pracovat u divadla. Ještě jsem tehdy nevěděla, jestli chci být režisérkou, scénografkou nebo herečkou, ale jinak jsem měla zcela jasno. Chtěla jsem patřit do rodiny vyvolených, do divadelní společnosti. Hnala mě vášeň, toužila jsem probádat každou úroveň existence.
Jak do celé věci vstoupil film?
Aby se herci mohli uživit uměním, musí se správně rozhodnout. Začátky bývají těžké, protože vás nikdo nezná a musíte teprve prokázat, co ve vás je. Začala jsem různými drobnými rolemi ve filmu poté, co jsem účinkovala ve dvou divadelních hrách. Určujícím setkáním s filmem pro mě byla role Niny ve filmu Schůzka, který režíroval André Téchiné. Bylo mi tenkrát dvacet. Toužila jsem po divadle, ale vybral si mě film. Nebyla jsem na to připravená, což je možná příčinou toho, že jsem nikdy nebrala vážně úspěch – pořád ho vnímám jako neuvěřitelnou náhodu.
Cítila jste se před kamerou dobře hned od začátku?
Pro mě byla kamera okem režiséra, jeho vizí, představovala intenzitu jeho soustředění. Jiný zvláštní význam jsem jí nepřikládala, nevnímala jsem ji. Nebyla jsem si asi úplně jistá sama sebou, svým tělem, ale byla jsem silně přesvědčená, že mám něco jak plamen, který prozařuje skrze póry mé kůže, mé oči a hlas. Až postupně jsem se naučila, jak si všímat precizní práce každého technika.
Pokud nenatáčíte, jak nejraději trávíte volný čas?
Sněním, pozorováním, představami! Jsem matkou, každý den prožívám skutečný život, takže nepotřebuji volný čas.
« předchozí strana 1 2 další strana »
