Chemie lásky a pupečníková krev
Text: Dr. Kvasnicová
16. února 2009 | 11:59
Téměř každá z nás ten příběh zná... Potkáte se a zamilujete. Období plné "chemie", tedy hormonální a feromonální koktejly, v nás vytváří ty nejfantastičtější přestavy o svém protějšku. Láska se najednou přelévá ze světa romantiky do světa vědy. Cit, který se lidé po stalatí snaží popsat co nejvzletnějšími slovy, už vědci dokáží pojmenovat jedním chemickým vzorcem . C8H11N
Hodnocení: 
Podobné články
Jde o organický vzorec, který zjednodušeně vyjadřuje, co se v člověku odehrává, když je zamilovaný. Přes etapu zamilovanosti a námluv se však mnoho párů dostane až ke svému dni „D“ – svatbě. Co tomuto rozhodnutí však skutečně předcházelo? I přes to, že v počátku jsme byli spíše pod vlivem hormonů stresu – touha dobývat srdce svého protějšku, přešli jsme do další fáze, kde svojí hlavní roli přebírají endorfiny (hormony „štěstí“). Tyto úžasné látky způsobují, že se cítíme spokojení, šťastní a proto chceme být s partnerem co nejvíce. Ve třetím stadiu už dvojici ovlivňují hormony, které člověka směrují k péči o potomky. Nastupuje hormon oxytocin, který se podílí na klíčových zkušenostech spojených s pocitem vzájemnosti, jako je porod, kojení a sexuální vyvrcholení. Tento hormon ovšem nepůsobí sám, ale velmi často jde v ruku v ruce s látkou zvanou dopamin, který zase souvisí s žádostivostí a vyhledáváním.
Spojením oxytocinu s dopaminem vyvolává zřejmě v našem mozku vytváření partnerských svazků a příjemné pocity. Někteří vědci dospěli k závěru, že oxytocin pracuje ve spojení s přirozenými tělesnými opiáty (na bázi amfetaminů). Oxytocin vyvolává puzení k vytváření sociálních vazeb, zatímco opiáty zajišťují hřejivý pocit, který nastává v blízkosti milovaných osob. Láska, početí a porod dítěte spolu úzce souvisí. Jedná se o něco tak úžasného že bychom to bez nadsázky mohli nazvat malým zázrakem. Další podobnou „geniální“ a jednoduchou věcí byl objev kmenových buněk jako přirozené součásti našich těl.
Vždyť už ve stádiu prvního rýhování oplozeného vajíčka obsahuje embryo tzv.embryonální kmenové buňky, kterými si během svého dalšího vývoje doslova „vybuduje“ celý organismus – tisíce buněk, tkání a orgánů. Není tedy divu, když se na počátku 80. let svět dozvěděl o dalším zdroji kmenových
« předchozí strana 1 2 další strana »
