Ach ty geny!
U jednoho způsobují neprůbojnost, u druhého deprese. Kde to všechno začalo, kolik jste jich opravdu zdědila a kolik jich můžete ovlivnit?
Stačí se podívat na některé z našich úspěšných modelek a jejich matky a hned vás napadne, že není divu, že jsou krásné, protože to mají v genech. Stejně jako se nepozastavíte nad tím, že Pepa od sousedů pije jako duha, protože to zdědil po svém tátovi, který byl rovněž alkoholik. Dědictví předků se nám někdy líbí a jindy nikoli. V tom druhém případě rádi svádíme některé naše nedokonalosti na ty, kteří stáli v rodové linii před námi. Naštěstí se určité geny dají "podfouknout". Platí to především o těch behaviorálních, neboli genech souvisejících s naším chováním.
Od Adama
Vlastně spíš od Mendela. Právě Johann Gregor Mendel, augustiniánský mnich, který žil v 19. stol. v Brně, je považován za zakladatele genetiky, tedy biologické vědy, která se zabývá dědičností a proměnlivostí organismů. Jednotkou dědičné informace je zmíněný gen. I když nám to dnes může přijít úsměvné, na začátku této vědy stály Mendelovy pokusy s hrachem. Všelijak ho křížil a přitom sledoval dědičné znaky. Když svoje pozorování převedl do matematické roviny, zjistil, že nejde ani tak o dědictví znaků, jako spíš o vlohy k nim. Mendel vydal o své práci knihu, která ovšem v jeho době neměla pražádný ohlas. Jakési rehabilitace se jí dostalo až na začátku 20. století. V té době vznikla rovněž genetika jako plnohodnotný vědecký obor a postupně se začala využívat i v medicíně.
Jak se v nich vyznat
Z medicínského hlediska existují geny, které jsou podle řady výzkumů spouštěči řady závažných chorob a lékaři je využívají nejenom při léčbě, ale také prevenci. S geny se dnes počítá i před početím, zejména v případech, kdy mají budoucí rodiče špatnou rodinnou anamnézu, případně po již prodělaném těhotenství, potratu či v situaci, kdy se narodí dítě s vývojovou vadou. A s genetikou se za určitých okolností potkáte i v rámci těhotenství, vždy, a to i když jste zdravá, v případě porodu v pětatřiceti letech a výše.
Je to složité
Svádět na geny jakýkoli průšvih anebo úspěch nelze. Existují sice geny, které mohou mít na svědomí sklony k depresím, ale ty samé geny v soukolí dalších genů ovlivní náš život i jiným způsobem. Navíc se geny vyskytují rovněž v různých variantách, které opět fungují zcela jinak než základní gen. Jinými slovy to, co podědíme po předcích, představuje shrnutí práce spousty genů včetně jejich variant a řadu vlastností nám předávají nejenom rodiče, ale i prarodiče. Celý proces je velmi složitý a přesto, že vědci již na poli genetiky dosáhli významných úspěchů, stále přicházejí s novými objevy odhalujícími nejenom samotné geny, ale i vzájemné působení mezi nimi.
Neomlouvejte své nedostatky
To, že vaše matka má sklony k tloustnutí, ještě neznamená, že vy musíte být také jako kulička. Prohlásit nad talířem dortů, že s geny stejně nic neuděláte, je alibismus a ne snaha s tím něco dělat. Pokud je navíc jídlo vaší berličkou k tomu, jak se zbavit tlaku různých zátěžových situací, pravděpodobně nepůjde o gen tloušťky, ale spíš o nevyrovnanost, neschopnost řešit věci s nadhledem apod. Všimněte si toho, zda vaše matka řeší svoje nezdary rovněž jídlem. Jestliže ano, dá se předpokládat, že i váš potomek si odnese do života podobný model chování. Tomu můžete zabránit v momentě, kdy si uvědomíte pravý důvod svého přejídání a budete se snažit změnit zděděné postoje tam, kde vám činí potíže. Tak vzniká šance, že potlačíte určité rysy u svého dítěte a pomůžete mu, aby se lépe vyznalo nejenom v sobě, ale i v životě.
Z výše uvedého je patrné, že vliv prostředí, ve kterém žijeme, dokáže geny posilovat, ale také utlumit či zcela uspat. Když se zeptáte některých známých zpěváků nebo herců, odkud se vzal jejich talent, řada z nich odpoví, že maminka sice hezky zpívala a otec hrál ochotnické divadlo, ale to bylo všechno. Ke genům po rodičích museli přidat pořádnou dávku píle, odříkání a kapku dravosti a touhy něčeho dosáhnout. K jejich úspěchu ovšem nepochybně přispěla i pomoc rodičů, kteří podpořili úsilí svých dětí a dělali všechno proto, aby jejich potomci mohli svůj talent rozvíjet. Na druhou stranu lze talent i "zabít" tím, že dotyčný na sobě nebude tvrdě pracovat, anebo mu nebude umožněno, aby dělal to, co ho baví a jde mu.
Obdobně se dá pracovat i s chováním. Pokud se přistihnete, že jediným způsobem komunikace při řešení běžných denních starostí je pro vás křik, je pravděpodobné, že se stejně choval i váš otec nebo matka. Výbušné povahy se sice nezbavíte úplně, ale dá se s ní pracovat tak, abyste v situacích, které vás k takovému chování vyburcují, řešila věci více s nadhledem. Je totiž téměř jisté, že pokud se nezměníte, podpoříte sklony k těmto projevům i ve svých dětech, které si je posléze odnesou do vlastní rodiny.
Testy na všechno
Ne každý ví, co by v životě chtěl dělat. Tak se stane, že se ocitne profesně na nesprávném místě a celý život je v práci nešťastný. Současná genetika už ale dokáže s pomocí určitých testů zjistit například to, proč vám ve škole nešly jazyky anebo si dodnes netykáte se sportem, který vyžaduje specifické vlastnosti, například vytrvalost, schopnost soustředění apod. Jestliže jste vy sama byla v minulosti nerozhodná a zdá se, že ani vaše děti si v tomto směru nepovedou lépe, právě genetické testy vám napoví, kam by dítko mělo směřovat svou budoucnost. A pozor, existují i testy, které umí odhalit případné závislosti.
Nezoufejte
I když máte možná pocit, že vám toho ten nahoře moc nenadělil, držte se oblíbeného úsloví, v němž se říká, že za vším je 10 % talentu a 90 % práce, leckdy i víc. Ať už se na dědictví genů díváme z jedné či z druhé strany, je jasné, že zas tak moc toho na ně svádět nemůžeme, protože daleko větší váhu v tom, jací jsme, co chceme, případně co jsme dokázali, má prostředí, ve kterém jsme vyrostli a žijeme a hlavně chuť s životem zatočit tím správným směrem.
Text: Sára Kleinová
Zdroj: Časopis Perfect Woman