Dětské peklo

Konečně jste našla muže svého života. Je skvělý a miluje vás - společně s ním jste ale získala i jeho dítě z předchozího manželství. Co když se s ním nesnesete?

Jeden můj kamarád mluví o partnerce svého otce jako o macešce. Když jsem se nad tím pozastavila, prohlásil, že pod slovem macecha si představuje zlou matku z Popelky a maminku má jenom jednu. Z této úvahy mu logicky vyšla maceška. Jak se posléze vyjádřil, nikdy si nehrála na jeho matku, ale stala se z ní skvělá kamarádka, která mu pomohla vždycky, když bylo třeba. Sám ale přiznal, že začátek jejich společného vztahu nebyl jednoduchý.

Přijměte svou roli

Potkala jste dokonalého chlapa, který má ale z předchozího vztahu dítě. Chcete se s ním skamarádit, jenže nevíte, jak na něj, protože při jakémkoli setkání se tváří odtažitě, neodpovídá na vaše otázky, komunikuje pouze s otcem, případně odmlouvá, pošklebuje se, zkrátka chová se k vám jako k zlodějce tatínků.
"Nenechte se vytočit," radí psycholožka Marie Hájková. "Jste dospělá, rozumná, zatímco on či ona chodí možná ještě do školky nebo do školy. Počítejte s tím, že s menším dítětem se spřátelíte lépe než s větším, které už vnímá celou situaci podstatně ostřeji. Tatínek se odstěhoval k nové paní, mají se dobře, zatímco maminka obrací každou korunu, jak mu některé matky nezapomenou před každou návštěvou otce připomenout. A to je to nejmenší. Dítko má z celé situace v hlavě zmatek a svou frustraci, částečně pocházející i z období, kdy od nich tatínek odcházel, tedy z průběhu rozvodu, si často kompenzuje nepřátelským postojem k člověku, který za to ,můžeʻ, tedy k vám."

Koupit, či nekoupit si jeho přízeň?

Někdy může být situace natolik zoufalá, že nevlastní matka, která neví kudy kam, začne dítko zahrnovat dárky. Jenže to je cesta do pekel. Děti jsou chytré a velmi rychle pochopí, jak z vaší snahy pro sebe vytlouct to nejlepší. Nastat mohou i paradoxní situace, kdy partnerovu dítěti kupujete drahé věci, abyste si ho získala, zatímco to vaše dostane lyžařskou výbavu z bazaru. "Když jsem potkala svého současného partnera, měl v péči čtyřletého Honzíka, já třináctiletého Matěje," vypráví Hanka. "Vždycky jsem vydělávala víc než manžel, přesto jeho syn nikdy nepocítil, že bych svoje dítě finančně upřednostňovala. Možná spíš naopak a dnes si říkám, jestli to nebyla chyba. Tenkrát mi ho bylo líto, protože jeho vlastní matka prohlásila, že na jeho výchovu nemá ani peníze ani trpělivost a ať se prý stará jeho otec. Brala si ho jednou za čtrnáct dní na víkend, a když se vrátil, dávali jsme ho týden dohromady. Nemluvil, odsekával, pochopitelně hlavně mně, neustále mlel o tom, co jeho zlatá maminečka. A začala éra nakupování. Potřeboval brýle. V optice sáhl po těch nejdražších, a když jsem se mu snažila vysvětlit, že to nemá smysl, protože za rok bude potřebovat nové, řval tak, až si je vyřval. Když jsem to doma říkala manželovi, prohlásil, že je kluk chudák a tím to haslo. Za čtrnáct dní brýle ztratil u maminečky. Další na řadě byly boty, pak bunda, pořád něco. Můj syn začal od patnácti let chodit na brigády, aby měl svoje vlastní peníze a nemusel si o ně pořád říkat. Honzu jsme k tomu dokopali až v devatenácti. Stejně neustále chodil s rukou nataženou, pochopitelně výhradně za mnou. To byly jediné chvilky, kdy se mnou jakžtakž komunikoval. Když jsem potřebovala pomoct třeba na zahradě, prohlásil, že ho stresuju. Manžela jsem neustále prosila, ať mu domluví. Párkrát mu sice něco řekl, ale pak to vzdal. Můj vlastní syn už má svou rodinu a s námi nebydlí. Honza je také dospělý, ale bydlí u nás, protože je to pohodlnější. Nedává nám ani korunu a chová se ještě hůř. Navíc je momentálně bez práce. Občas na něj vyplavou dluhy, které platíme my, naštěstí malé. Se mnou se už téměř nebaví a já s ním vlastně také ne. Dávno mi ho není líto, po pravdě ho nesnáším a přemýšlím o tom, jak ho od nás dostat. Vědět dřív to co dnes, postavila bych se k jeho chování mnohem razantněji i za cenu toho, že bychom se s třeba s manželem kvůli tomu rozešli," uzavírá svůj příběh.

Moje rodina, moje pravidla

Ať už s vámi partnerovo dítě žije, je ve střídavé péči anebo vás navštěvuje o víkendech či prázdninách, mělo by se podřídit vašim pravidlům. Je u vás zvykem podílet se na domácích pracích? Pak není důvod, aby nevlastní synek či dcera nevynesli smetí či nevyndali nádobí z myčky. Pokud se mají začlenit do rodiny, tak se vším všudy. Nejsou na prázdninách. Navíc jestliže máte vlastní děti, případně společné děti s partnerem, budou na vetřelce pohlížet jako na toho, kdo nemusí nic dělat, a konflikty vzniknou i z této strany. Tento postoj byste ale v první řadě měla probrat s partnerem a ujistit se, že jste v něm zajedno.

Nejste máma...

...ale můžete být kamarádka. Nevlastní děti velmi rády reagují na veškeré zákazy či žádosti o vykonání domacích prací slovy "nejsi moje matka". To mrzí, obzvlášť když se podvědomě snažíte příblížit se jí. Takže dřív, než se s nimi seznámíte, srovnejte si to sama v sobě a minimálně těm větším, které už mají rozum, naservírujte jednoznačné dobrozdání, že si nemíníte hrát na jejich druhou maminku, ale není důvod, abyste si i přesto nerozuměli. Tak trochu jim hned na začátku vezmete vítr z plachet, ale pokud byste to neudělala vy, chopí se iniciativy ony. A věřte, že děti jsou velmi mazané. V každém případě nečekejte, že vás dítě hned obejme a zamiluje si vás. Musí si k vám utvořit nějaký vztah. Počáteční negativní přístup vyprovokovaný novou situací, v níž se úplně nevyzná, navíc třeba podporovaný nevraživostí vlastní matky totiž ještě neznamená, že by z vás skutečně nemohli být přátelé. Aby tomu tak bylo, potřebujete s ním sdílet zážitky, tedy chodit na výlety, do kina, vyrazit na kolo apod. Alespoň z počátku nevychovávejte. Tuhle radost přenechejte jejich tatínkovi. Mějte na paměti, že dítě si na vás musí zvyknout. Na druhou stranu ale trvejte na dodržování pravidel, a to i přes to, že partner bude děti, ve snaze vynahradit jim, že s nimi není denně, omlouvat a třeba je i rozmazlovat.

Nemalujte vztahy na růžovo

Jestliže svého partnera milujete, budete se mu chtít zavděčit tím, jak rychle si získáte jeho děti. Jenže pokud vjedete do vztahu s nimi na plný plyn, může se stát, že přepálíte rychlost. Děti pochopitelně napadne, že to děláte hlavně kvůli jejich otci a o ně až tak velký zájem nemáte. Berte to tak, že není důvod, aby vás milovaly, postačí, když se k vám budou chovat slušně. Počítejte také s tím, že i váš vztah k nim se bude vyvíjet. Jakým směrem, to bude hodně záležet na okolnostech. Nejenom na tom, jak se k vám chovají, ale například na tom, zda budete mít s partnerem dostatek času pro sebe, jestli nebudete všechno podřizovat jenom jim. A nalijme si čistého vína, časem vám může začít vadit, že do nich partner investuje nejenom vlastní volno, ale také finance, a to právě ve chvíli, kdy si uvědomíte, že vás milé dětičky mají "na háku" a že se to nejspíš už nezmění, protože jejich tatínek jim dovolí, aby vám skákaly po hlavě. I proto je lepší čekat méně a dostat více než naopak.

Text: Sára Kleinová

Zdroj: Časopis Perfect Woman