Jak pracovat s čakrami

Jsme v novém roce a transformace z loňského roku pokračují dál. Minulý rok nás hodně učil a dával nám spoustu možností jít do sebe. Mnohdy ani nešlo nic jiného dělat, za což můžeme z celého srdce vnitřně poděkovat. Všímali jsme si, že díky změnám mnoha frekvencí nešlo v podstatě na nic pořádně navazovat. A pokračuje to dále. Bude ještě trvat, než si veškeré "přeladěné" energie posedají ve hmotě.

Co tedy dělat?

Jednou z možností je zaměřit se na dlouhodobou práci s čakrami. Ačkoliv se toho hodně mění, naše čakry jsou tam, kde byly vždy, a díky nim se můžeme o těch "nových" frekvencích a vibracích leccos naučit a vypozorovat. V minulých číslech se jim zevrubně věnovala kolegyně Markéta a my se dnes podíváme na meditační techniky, koncipované formou hry, které nám umožňují lépe se rozvíjet a poznat. Ke každé čakře patří vizualizace určitého prostoru se specifickými prvky, plně součinnými s tím, co má daná čakra na starosti. Popíšeme si zde vizualizaci ke každé čakře. Začneme srdeční. Běžně se začíná od čakry první a pokračuje se směrem vzhůru, ale my si ukážeme, proč začínáme právě na čtvrté čakře.

Srdeční čakra je místem, kam se máme všichni navrátit a usadit se v ní, jako kdybychom usedli na trůn, ze kterého můžeme shlížet dolů na první, druhou a třetí čakru. Do spodních tří čaker není vhodné vždy sestupovat, obzvláště do druhé a třetí. Druhá čakra je také zdroj našich živlových energií a našich pocitových návyků. Sestoupit do ní vědomím je nebezpečné z toho důvodu, že v ní téměř ihned nakoupíme nějaký pocitový stav a již nejsme schopni nezaujatého pozorování. Ve třetí čakře bydlí strejda s tetou, naše ega, která máme převychovat, ne maximalizovat, což jde ze čtvrté čakry také mnohem lépe. Pozorovat spodní čakry s vědomím, které je zakotvené v srdci, je v podstatě stejné, jako když sedíme u stolu, na kterém si vytváříme miniaturní model zenové zahrady. Můžeme tedy vyrazit vzhůru do srdce.

4. ČAKRA

Soustředíme se na tlak za očima a uvědomujeme si, že to je "naše" vědomí, že tohle jsme my. Pomalu vnímáme, jak sestupujeme dolů do srdce (je vhodné jít vždy do srdce, ne na centrální bod čtvrté čakry na prostředku hrudníku). Tam se nám může stát, že se myšlenkově vyosíme a spadneme do pravého bodu do antičakry, což není nijak přínosné. Srdeční čakru si vizualizujeme jako tu nejkrásnější zahradu, ve které nám je přirozeně a příjemně. V každodenních meditacích si tu zahradu prozkoumáváme a nacházíme i své místo, kam se budeme chodit pravidelně usazovat a vše pozorovat. Každému se tam po čase objeví schody, či brána a budeme vyzváni k vykročení. Každý začne po čase pracovat i na sedmi malých čakrových bodech, které vypadají jako české granáty a jsou svisle umístěné na prostředku hrudní kosti, od jejího spodku a táhnou se až nahoru k čakře páté. Kdo chce, může pro tuto praxi využít naše kurzy a individuální výuku, které v rámci Ritualsu pořádáme a o kterých se dočtete na našich internetových stránkách a profilu na fb.

A teď už hezky popořadě od jedničky po sedmičku.

1. ČAKRA

Vizualizujte si jeskyni, ve které jsou krystaly. Tyto krystaly vydávají jemný svit, díky kterému se vždy v jeskyni orientujeme. Každý v ní objeví něco jako jezírko, tůňku, naplněné rubínově červenou energií či lávou. Najde zde také kamenný trůn poblíž jezírka, na který se bude usazovat, pokud bude do prvé čakry sestupovat. Pokud bude vše pozorovat ze srdce, uvidí ho též, jen na něm nebude sedět. Je samozřejmě na místě sem občas plně sestoupit, vše prozkoumat a jen tak zde být pozoruje rudé magma naslouchaje občasnému zvuku kapek z krápníků a krystalů.

2. ČAKRA

Tu si představíme jako tůň v lese. Pozorujeme, co kolem roste, a jsme stále v srdci. Pokud potřebujeme, jednoduše se ze čtvrté čakry nakloníme a rukou vytvoříme v oblasti tůně vše, co potřebujeme. Všimneme si především, že tůň není křišťálově čistá. Jsou v ní napadané lístky a větvičky, na dně je bahno a leccos dalšího. Sedící v srdci navštěvujeme toto místo nejčastěji a tůň pravidelně čistíme. Pokud něco nechce z tůně zmizet, potřebujeme si s tím promluvit a promlouvat také pravidelně, dokud nezjistíme, co máme dělat. Zde sídlí duše a zde se s ní spojujeme. Odtud k nám promlouvá do srdce.

3. ČAKRA

Představte si, že stojíte ve skalách. Vše je holé, mezi skalami prosvítá slunce. Každý náš zvuk a skřek se zde rozléhají. Zde se nejvíce učíme, co je to svévolnictví a co znamená kráčet ruku v ruce s řádem. Sem, až na drobné výjimky, nesestupujeme plně a zůstáváme v srdci. Pozor, není na místě si k tomuto místu vytvořit odpor, máme ho zvelebit (ego se má převychovat), ne však tím, že to zde vyšperkujeme...

5. ČAKRA

Při práci a vizualizaci s pátou čakrou jsme náhle na náhorních plošinách hor. Je to tu nádherné, všude kolem nekonečná obloha hrající v barvách světle modré až po inkoustově modrou. Na plošině každý najde čirý velký krystal. Ten nám slouží ke cvičení, ve kterém se učíme z vlastní řeči. Cokoliv zde vyslovíme a vydáme za zvuk, krystal okamžitě zachytí a naplní se barvou či směsí barev, a tím nám ukazuje, čím my skutečně naplňujeme svá slova (jakými myšlenkami, asociacemi a pocity - tohle vše jde praxí pryč). Doporučuji zde mít krystal, ne drúzu. Drúza vám to sice ukáže také, ale hned vám vše odrazí a pošle znásobené zpět do vás.

6. ČAKRA

Šestá čakra je zrcadlovou síní s dvanácti zrcadly (někdo jich může vidět ze začátku pouze šest, nic se neděje, díky disciplíně a každodennímu cvičení se časem zobrazí všechny). Spousta z nich bude zahalená černou či jinou látkou. Nikdy látky ze zahalených zrcadel nestrháváme, vždy pracujeme pouze s těmi zrcadly, která jsou odkrytá.

Šestá čakra je vnitřní pozorovatel a my se zde tomuto principu učíme. V návaznosti na praxi a na našich transformacích se budou odkrývat i ta další zrcadla, a to vždy tak, jak jsme schopni to unést. V šesté čakře sídlí ochranná bytost a zde se s ním spojujeme. Trpělivost růže přináší.

7. ČAKRA

Při práci se sedmou čakrouse jedná o stav opravdové meditace. To znamená žádné obrazy, žádné zvuky. Zkrátka nic. Ze začátku se mohou objevovat kvanta obrazů a my je všechny zahazujeme, zvuky taktéž. Všechno. Pozitivní i negativní. Žádné obrazy andělů a nebí a fialového deště a fanfár. Nic, jen jedno všeobjímající jsoucno bez rozměru a jména...

Na všech našich pravidelných výpravách je s námi duše a ochranná bytost. Je přirozené si to uvědomovat při cvičení a po cvičení jim vždy tiše v sobě poděkovat. Pravidelně, každodenně, až se to stane automatickou činností. A teď vás již nebudu rušit a přeji mnoho uvědomění při vašich prvních krůčcích do sebe, ať už jdete poprvé, či tam již chodíte věky.

Text: Honza Rudčenko