Když se ze zvyku stane zlozvyk

Asi každý člověk má své opakující se návyky, rituály a zvyky, které mu napomáhají utvářet vnitřní stav, který je vnímán jako radostný, uvolňující a relaxační. Asi každý má své návyky, které mohou tělo ovlivňovat ve směru opačném, tedy způsobovat sebeničení a sebezkázu.

Pozemští andělé

Empatický člověk má přirozenou touhu pomáhat. Svým šestým smyslem vnímá nerovnováhu a snaží se ji vyrovnat. Jeho ruce jsou prodloužením dobra – léčí, uklidňují, pomáhají. Pomoc je krásná věc, ale má i stinnou stránku.

Komu by se nelíbilo mít k dispozici služku?

"Od dětství jsem pomáhala druhým. Stala jsem se zdravotnicí, ale dnes, i kvůli věku, je to pro mě náročné. Přesto sloužím dál. Když nejsem v práci, sloužím doma své náročné rodině, která si mé pomoci neváží," píše čtenářka Alena.

Není to tak dávno, kdy bylo běžné mít doma pomocnici. Zřejmě proto někteří stále čekají, že o ně bude postaráno. Jsou lidé, kteří považují za normální, že jim druzí slouží, aniž by za to něco nabízeli. Pomáhající pak často přichází o čas, síly i radost.

Empatik a sobec

Ti dva tvoří pár jako den a noc. Dva empatici se nezneužívají, stejně jako dva sobci těžko vytvoří vztah. Empatik neumí nepomáhat, sobec naopak nechce nic dávat. Umí si zajistit pohodlí, klidně na úkor druhých. Empatik se často dlouho neozývá, doufá, že druhý prozře. Ale místo toho jen posiluje jeho necitelnost.

Vždyť je to tak nespravedlivé!

Proč bývá sobec spokojený a silný, zatímco ten, kdo slouží, trpí? Pomáhající je vyčerpaný a zneužitý právě těmi, kterým věnoval své síly. I když to vypadá nespravedlivě, život hledá rovnováhu. Vztahy je nutné uvádět do souladu.

Kdy pomáhat a kdy nikoli

Představme si, že roky pomáháme, ale místo vděku přichází jen rostoucí nespokojenost. Co s tím? Přestat. Taková "pomoc" nepomáhá, ale škodí. Dáváme tím najevo, že naše snaha a my sami nemáme hodnotu. Pokud empatik neukončí jednostranné vztahy, vysiluje se a ztrácí sílu.

Přestože jsme součástí celku, každý jsme tu sám za sebe. Je důležité umět určit hranici, koho si pustíme k srdci. Komu má smysl pomáhat, protože to přináší vzájemnost. Každý sobec může být pro empatika učitelem – ne v sobectví, ale ve schopnosti vymezit se.

Každý empatik je pro sobce šancí, rozpustit tvrdost a bezohlednost a žít svuj život lépe a hodnotneji.

Celý text od Judity Kofrové najdete v aktuálním čísle časopisu Rituals.