Když se ze zvyku stane zlozvyk
Asi každý člověk má své opakující se návyky, rituály a zvyky, které mu napomáhají utvářet vnitřní stav, který je vnímán jako radostný, uvolňující a relaxační. Asi každý člověk má své návyky, které mohou jak tělo, tak život ovlivňovat ve směru opačném, tedy způsobovat sebeničení a sebezkázu.
Co já vám slíbím, vám nikdo jiný nedá...
Nesplněné sliby, iluzorní vidiny, které se nikdy nestaly skutečností, protože byly využity pouze jako nástroj manipulace někým. Kolik planých slibů jsme již v životě vyslechli, a pokud si jsme schopni pohovořit upřímně s vlastním nitrem, kolik slibů, aniž jsme je kdy hodlali naplnit, jsme druhým dali my. Ze zlozvyku slibování čehokoli musíme nejprve odstranit sliby, o kterých jsme se domnívali, že jsou naší vizí, představou a snem, který dříve či později naplníme. Okolnosti, zásah vyšší moci, neadekvátnost či nemožnost tohoto dosáhnout patří mezi každodenní lidské zkušenosti. Nás však nyní zajímá zlozvyk - manipulace prostřednictvím slibů, které nikdy naplněny nejsou, protože to ten druhý nikdy v plánu neměl.
Slibem neurazíš....
Jak často se již stalo, že kdosi, aby si zajistil cosi v přítomnosti, předestřel lákavou budoucnost, vykreslenou v těch nejpestřejších odstínech, přesně tak, jak by si to toužebně představovala a přála oběť onoho slibování. V pohádce "Hrátky s čertem" je dokonalá ukázka toho, jak vdavekchtivá Káča, nadšeně naslouchá švarnému myslivci, který jí předestírá lákavou budoucnost v podobě sňatku, chaloupky, kravičky ze "švajčarského" plemene. Tato pro Káču dokonalá představa splněného snu ji zcela odpojí od jejího vlastního střízlivého uvažování a než se naděje, z myslivce je čert ve věku osmi set let a místo chaloupky jak malované vězí v pekle. Káča však není naturelu, který by snesl ublížení či ukřivdění a nezjednal okamžitou, razantní nápravu. Sliby ve vztazích jsou těmi, které po nenaplnění bolí nejvíce a zůstávají jako trn zabodnutý v srdci či v lepším případě egu. "Ozvu se, přijdu, přivezu, udělám, zařídím," byl by to nekonečný seznam, toho, co sice bylo vyřčeno, ale nikdy nesplněno. Vyřčené slovo, obzvláště slib je ale něčím speciálním. Je závazkem a potažmo i poutem, které je sice neviditelné, ale energeticky svou váhu dozajista má. Bylo by zajímavé vidět zhmotnění vyřčených, ale nesplněných slibů. Zřejmě by z nich povstala nebetyčná, nekonečná horstva.
Sliby - chyby
Nesplněný slib je nesplněný závazek. V dávných časech, kdy byla nízká či žádná gramotnost, bylo vyřčené slovo závazkem, který se stvrdil podáním ruky, případně svědectvím někoho dalšího. Potřeba čistoty v závazcích, splnění slibů v každodennosti či umírajícímu bývalo svaté. Stejně tak kvetla lidská snaha, po manipulaci, podvodu, zajištění si výhod pouze pro sebe, k čemuž se lákavý slib jako nástroj hodil zcela určitě v každé době. Život však funguje naprosto celostně a má poměrně důrazné nástroje, kterými "slibotechny" uvedou do stavu nutné nápravy, a to přes jejich vlastní sebereflexi, která neustále vyhodnocuje adekvátnost jednání a podle toho volí buď odměnu, nebo trest. Zákon akce a reakce, zákon karmy je záznam, před kterým nelze uniknout a to, že slibující i očekávající již dávno zapomněli, jaké měli mezi sebou ujednání, nehraje celkem žádnou roli. Pokud je "záznam" nevypořádán, vytvářejí se v realitě situace, které mají za úkol toto "nesplnění" napravit a vyrovnat. V reálných situacích se pak toto projevuje jako očividná světská nespravedlnost páchaná na zdánlivě nevinném. Všemožné potíže, dluhy, náročné vztahy, mohou být nástrojem vyrovnání dávných slibů.
Věrnost až za hrob
Sliby jsou úvazky, které mohou platit v daném životě, ale v dalších inkarnacích již své opodstatnění nemají. Teď tím nemíníme nesplněné sliby, ale například náboženské sliby chudoby, čistoty, manželské sliby věrnosti, kdy dávní manželé se již v prach obrátili, ale "věčný" slib přetrvává. V realitě se pak toto může projevovat jako nemožnost nalézt v tomto životě adekvátního partnera, protože úvazek nás poutá jinde. Stejné je to s již zmíněními finančními potížemi všeho druhu. Pokud se z nich chceme definitivně vymanit, je potřeba nejen udělat veškeré reálné, praktické a pragmatické změny, ale často velmi pomůže i rituální zrušení pro tento život neopodstatněných slibů. Nejen pročištění minulosti, ale i uvědomování si závaznosti nás pak vede k mnohem větší zodpovědnosti ve vztahu k sobě i druhým. Eliminace planého slibování, manipulace skrze sliby i naivní přijímání těchto závazků s druhými, vede ke zpřítomněnému bytí, bez závoje iluzí, atraktivních úniků a dalších v důsledcích velmi nepříjemných dopadů.
Text: Anna Jančíková
Zdroj: Časopis Rituals, cesta životem