Když se ze zvyku stane zlozvyk

23.09.2022

Asi každý člověk má své opakující se návyky, rituály a zvyky, které mu napomáhají vytvářet vnitřní stav, který je vnímán jako radostný, uvolňující a relaxační. Asi každý člověk má své návyky, které mohou tělo ovlivňovat ve směru opačném, tedy způsobovat sebeničení a sebezkázu.

Více, rychleji, permanentně...

Současným fenoménem doby a vyznávaným společenským trendem je rychlost. Člověk by měl být v permanentní aktivitě, se stále se zvyšující produktivitou a narůstající expanzí. Více, rychleji a neustále do výše jsou příkazy tohoto času, než si uvědomíme, většinou díky nějaké osobní či společenské krizi, že příroda, ani nikdo jiný se takto podobně nechová. Permanentní růst, neustále se zrychlující a velice často měnící se požadavky tohoto času vytvářejí novodobé vazalství, které jde ruku v ruce s nutností být světu a druhým lidem permanentně k dispozici.

Být druhým neustále k dispozici

Lidé dnes požadují rychlé splnění svých představ, požadavků, vizí a plánů. Je nutné okamžitě reagovat, odepisovat na nekonečné množství e-mailů a zpráv, být k dispozici virtuálnímu světu. Dnes je nepředstavitelné to, co bylo kdysi běžně žitou realitou, široko daleko jediná telefonní budka, často s utrženým sluchátkem. K dávno minulým časům patřilo psaní dopisů a trpělivé čekání na odpovědi. Děj se odvíjel nezrychlován novodobými vynálezy a lidé si přesto uměli dát schůzku, vyřídit vše potřebné, domluvit se. Zcela určitě čelili jiným stresovým faktorům tehdejších časů, nicméně jen stěží takto předimenzovanému virtuálnímu prostoru, mentální zahlcenosti pramenící z přemíry informací, o jejichž kvalitě se v dnešní době nelze nijak přesvědčit. Člověk dnešních časů musí neustále reagovat na změny virtuálního prostředí, být permanentně k dispozici. Kdo dnes dodržuje a ctí obědovou pauzu, večerní klid, neděle a svátky? Telefony zvoní nepřetržitě, e-maily se chrlí jako lavina, zprávy pípají o sto šest.

Jde si toho nevšímat?

Určitě ano, můžeme ignorovat tuto lavinu stejně jako nepořádek ve sklepě, který si sice nepřipouštíme, ale to neznamená jeho neexistenci. Tato virtuální zátěž se sice velmi nenápadně, avšak o nic méně než cokoli hmatatelného, čeho je příliš, usazuje v našem životě. Tvoří neviditelné almary plné nevyřízených nepodstatností, nesplněných úkolů, virtuálního balastu a zátěže, která na nás dopadá stejně jako zátěž hmatatelná a skutečná. Vyčistit počítač i telefon od nepotřebného a nepodstatného může tedy znamenat velkou úlevu od přetížení, zahlcení, přejedení se informacemi. Kdesi v našem vnitřním světě se výrazně uleví, když ze svého telefonního seznamu vymažeme jména lidí, které téměř neznáme, se kterými si voláme jednou do roka, či s těmi, se kterými máme náročné a složité či dávno uzavřené vztahy.

Informační hygiena

"Můj otec je v důchodu a celý den sedí u počítače a internetu. Vyhledává zajímavosti, kterými mě v přibližně dvaceti e-mailech za den zásobí. Pokud na ně nereaguji, bere si velmi osobně to, že se o jeho názory nezajímám. Nicméně nejsou to otcovy názory, ale spíše zajímavosti či to, s čím se případně ztotožňuje. Velice rád bych si s ním čas od času poseděl a popovídal o jeho vlastních náhledech na život, nikoli populárně líbivých a zcela tendenčních proklamacích kohosi."

"Maminka mi téměř denně posílá roztomilá vide hrajících si koťátek, krmení pand, psích roztomilostí, krásy přírody, hradů, zámků i měst. Videa jsou krásná, ale vzhledem k množství nejen že bych jim musela věnovat mnohem více volného času, než mám k dispozici, ale i roztomilost se potřebuje dávkovat."

Ta správná dávka informací

Kolik je málo a kolik je moc? Potřeba být informován či být v informačním prostoru druhým k dispozici je samozřejmě zcela individuální. Každý si sám za sebe potřebuje zjistit míru toho, kolik sám sebe a svého životního času do informačního prostoru vydává, a kolik informací z něj doopravdy potřebuje a adekvátně tomu nastavit úlevový protipól, tedy ne-myšlení jako stav čistého bytí bez potřeby cokoli v mentálním prostoru prozkoumávat, přeskupovat, neustále se zaobírat, dohadovat, podléhat stresu ze lživých či zavádějících informací a podléhat všem dalším nešvarům nesoustředěné, roztěkané a nepodstatnostmi zahlcené mysli.

Text: Anna Jančíková

Zdroj: Časopi Rituals, cesta životem