Máma roku

Internetové diskuse, dětská hřiště, čekárna u pediatra - to jsou bojové ringy, kde jde o jediné - získat titul nejlepší mámy. Jak si zachovat sebevědomí a nenechat se strhnout pocitem, že jste špatná máma, když vaše dítě neprospívá jako ostatní?

Dodnes mě jímá hrůza, když si vzpomenu na jednu z návštěv s mým starším synem v dětské poradně, po níž jsem se málem zhroutila. Jelikož byl kojen, nevykazoval tak ohromný přírůstek jako sunarová dítka okolo, čehož sestřička využila k rýpavé otázce, jestli mu dávám vůbec najíst a hodila po mně natolik opovržlivým pohledem, že jsem si připadala jak Herodes. A to nemluvím o kolem stojících maminkách, které připomínaly poslední soud, jenž mi mou péči pěkně spočítá. Na to se syn na váze poblinkal a počůral ji. A přitom všem pochopitelně řval, řval a řval. U miminek nic neobvyklého, ale já odcházela s pláčem a poznámkami typu, že si neumím dítě obstarat.

Krásné mateřství?

Mediální svět vám mateřství vylíčí někde mezi blažeností a rájem. Zajímalo by mě, kdo na takovou hloupost přišel. Mateřství totiž není múza, která by vás políbila s prvním pohledem na vaše právě narozené miminko. A než se dopracujete od přihrádky matka neznalá k matce nad věcí, čeká vás dlouhá cesta a na ní hodně pokusů a omylů. Podle psychologů se trápí hlavně matky, které mají první dítě. Nedostatek zkušeností je vede k pochybám nad sebou samými a srovnávání se s ostatními matkami, protože jejich miminko nevypadá jako z fotky na obalu dětské přesnídávky a ani ony nepřipomínají věčně usměvavou, upravenou a odpočinutě působící maminku z reklamních spotů. A začíná sprint, jehož je cílem jediné, dohnat všechny ty dokonalé kolegyně v mateřství. Jediným výsledkem ale je vystresovaná a vyčerpaná matka a neurotické dítě, které nechápe, proč by mělo dělat tohle a tamto, když si chce hrát.

A ten váš to ještě neumí?

V dětech je třeba pěstovat sociální vazby už od porodnice. Je dokázané, že děti pohybující se ve společnosti stejně starých jedinců lépe prospívají, umějí dříve a lépe komunikovat, zkrátka společnost stejně starých kamarádů jim jde k duchu. Podstatně hůře ji ale prožívají maminky, které musí často poslouchat poznámky ostatních matek: váš chlapeček ještě nechodí na nočníček? S ironickým podtextem a nevyřčeným dovětkem: no těbůh. Anebo další: vaše holčička si neumí říct o pití? A na dotyčné matce vidíte, jak si v duchu říká něco o mimoních...

Než se rozhodnete dítě odříznout od kamarádů, uvědomte si, že každé dítě je jiné. Situace se klidně může obrátit, a vaše dcerka se třeba jednou bude živit jako moderátorka, zatímco kamarádka, která v dětství roztomile žvatlala, pronese v dospělé společnosti sotva tři holé věty za večer.

Přichází prozření

Možná si říkáte, že na rady z parku, pískoviště či poradny nejste zvědavá a nemusíte je poslouchat, protože se vždycky můžete zvednout a jít pryč. Máte pravdu. Jenže takovým poradcům neutečete ani ve vlastní rodině.

"Když se mi narodil první syn, bydleli jsme u tchyně," vypráví pětačtyřicetiletá Blanka. "Moje vlastní matka nefungovala jako matka, natož babička, takže jsem trochu počítala s tím, že mi tchyně s výchovou malého pomůže nebo alespoň poradí. Jenže v krizových situacích, kdy jsem si nevěděla rady, prohlásila, že její děti takové nebyly nebo že si to už nepamatuje. Jakmile jsem ale udělala něco po svém, prohlásila: 'Ale neměla bys to raději dělat takhle?ʻ A to byl ještě čajíček oproti tomu, co následovalo, když se narodily děti jejímu staršímu synovi. Neustále srovnávala, co všechno dělám špatně a jak švagrová péči o děti i domácnost zvládá lépe než já. Asi si umíte představit, s jakou radostí jsem se od tchyně stěhovala. Sice měla řeči na mou výchovu i při návštěvách, ale to se dalo vydržet. Musím se přiznat, že jsme se se švagrem a jeho ženou nijak zvlášť nestýkali, takže jsem žila v domnění, jak je ona dokonalá a já nemožná. Hlavně ze začátku jsem z toho byla na prášky. Jednou jsme k nim vezli babičku a oni nás pozvali na kafe. Mně se vůbec nechtělo, ale nakonec to bylo to nejlepší, co jsem pro svoji nervovou soustavu mohla udělat. V bytě byl neskutečný binec, jedno dítě na sobě mělo triko se stopami jídelníčku z celého předcházejícího týdne, druhé nás chvilku pozorovalo s podivným zaujetím a nudlí až do pasu. Pak se vrhlo na mě, ale naštěstí jsem stačila včas ustoupit, takže si tu příšernou nudli a zapatlané ruce utřelo do kabátu tchyně. Připadala jsem si jako v Jiříkově vidění. Nicméně mi došlo, že zas tak špatná matka asi nebudu, když moje děti už v té době uměly používat kapesník, anebo si minimálně řekly, že potřebují vysmrkat, chodily čisté a u nás doma byl alespoň relativní pořádek," uzavírá s úsměvem.

Z výše uvedeného je jasné, že v některých případech byste komentáře na téma jaká jste matka, měla pouštět jedním uchem tam a druhým ven a to obzvlášť v situaci, kdy je evidentní, že dotyčnému nejde o to vám poradit, ale naopak vás ranit.

Dějství druhé

Jestliže jste si myslela, že boj o titul matka roku skončí ve chvíli, kdy povedete dítě do školního zařízení, tak buďte ujištěna, že teprve tam začíná. Kupříkladu leckdy nesmyslné požadavky na to, co si děti mají přinést do školy, se mění v bojovou akci celé rodiny, která lítá po všech čertech, aby sehnala to a to. A když se to konečně povede, paní učitelka prohlásí, že dítko mělo mít přece modré, fialové, růžové "něco", a nikoli hnědé. Zkuste namítnout, že jste jinou barvu nesehnala, a dostane se vám reakce typu: ale maminko, všichni ostatní mají správnou barvu. Domů pak jdete jako zpráskaný pes a vaše pracně budovaná mateřská sebeúcta je opět na bodu mrazu. A pak tu jsou třídní schůzky. Jestliže vaše dítě jakkoli vybočuje z řady, například nezvládá matematiku, češtinu, neumí kreslit či cokoli jiného, dostanete to "sežrat" před nastoupenou jednotkou ostatních rodičů, takže si připadáte neschopná, protože nedokážete přinutit vlastní dítě, aby se nadřelo matematické poučky či pravidla pravopisu. Což o to, ono by se je asi našprtalo, ale když jim nerozumí, bude mu to k ničemu. A rozumět jim nemusí i z toho důvodu, že na ně nemá buňky. Má smysl se tím trápit a rvát si vlasy, že jste jako matka selhala? Nemá. Protože je vaše dítě třeba šikovné na něco úplně jiného.

Hoďte to za hlavu.

Pamatujte si, že žádný učený z nebe nespadl, takže i vy se teprve musíte učit být matkou, sbírat zkušenosti. Nikdo nemá právo o vás pochybovat, protože sám dělal chyby možná daleko větší. A jestliže tvrdí opak, tak s největší pravděpodobností lže a s tím se už vůbec nemusíte trápit.

Text: Lucie Pilátová

Zdroj: Časopis Perfect Woman