Marrákeš nelze jen navštívit, musí se prožít
Přečtěte si článek, který není klasickým cestopisem. Je to osobní příběh Moniky Žálkové, majitelky Niche.cz, o setkání s městem, které ji proměnilo, a o vůních, které tuto proměnu uchovaly. O tom, jak se niche parfém může stát klíčem k emoci, kterou nelze vyjádřit slovy – jen prožít. Přijměte její pozvání do Marrákeše.
Říká se, že kdo jednou vstoupí do Marrákeše, ten už nikdy nebude stejný. Sama to mohu dosvědčit. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsem se zamilovala do Marrakech Imperial a jejich kolekce niche parfémů, které ve mně vzpomínky na pobyt v Maroku probouzí.
Tohle město se vám usadí hluboko v hrudi hned jak do něho vkročíte. Jako by vám mezi žebra vplula žhavá vzpomínka na něco, co jste vlastně nikdy nezažili, a přesto to ve vás rezonuje. Odlétáte domů, ale něco z Maroka ve vás nadále zůstává. A brzy vás to začne volat zpět.
Byla to před lety má první cesta do Maroka. Letmé rozhodnutí, původně jen krátký únik od každodennosti. Ale už první pohled z letadla, když slunce polévalo vrcholky pohoří Atlas zlatavým světlem, mě připravil o dech. Krajina pod ním vypadala jako ručně tkaný barevný koberec – olivové háje, palmy, úrodná údolí. Předzvěst toho, co mě čeká na zemi. Floru a dřeviny pohoří Atlas oslavuje svěží parfém Atlas Wood.
V Marrákeši mě naprosto pohltil tamní život. Je to město, které se nedá jen navštívit - musí se prožít. Každý krok v Medině (staré město) voněl po něčem jiném. Vůně se vznášely ve vzduchu jako neviditelné krajky. Ve stínu riádů - tradičních marockých domů - sedávali starci v bílých džalábách a obřadně připravovali mátový čaj. Všude kolem pulzující chaos – osli, motorky, smlouvání, výkřiky trhovců a smích dětí. Tato směs kultur, barev a zvuků se stala zdrojem inspirace pro světové designéry. A právě tím se inspiruje parfém Bohéme Chic.
Doporučuji navštívit čtvrť Gueliz, kde se mimo samotné centrum setkává staré s novým. Kavárny, galerie, bohémské butiky – Marrákeš zde ukazuje svou moderní tvář, aniž by zapomněl na své historické kořeny.
Jedno odpoledne jsem se vydala se skupinou mimo město. Ve stínu citrusovníků, olivovníků a cedrů jsem poznala skutečný poklad Maroka. V ohradě pobíhali arabští plnokrevníci, jejichž hřívy se leskly jako černý hedvábný závoj. Maroko je jejich chovem vyhlášené a místní koně jsou součástí kulturního dědictví - zejména při slavnostech jako je jezdecká Fantasia, kdy jezdci v tradičních oděvech předvádějí rytířské dovednosti. Na místní koně odkazuje parfém Arabian Leather … nebojte se, nevoní přímo po koních, je to příjemná kožená vůně.
Večer jsem se vracela do Marrákeše, ale město už nebylo tím, které jsem ráno opouštěla. Ožilo a denní chaos se změnil na večerní veselí. Jemné světlo luceren kreslilo stíny na terakotových zdech. Zněla hudba a hlaholení hlasů, tržiště se proměnily v divadlo barev a smyslů. Seděla jsem na střeše jednoho z riádů, pila čerstvý pomerančový džus a dívala se na město, které vibrovalo tísici smysly, jako by ho někdo právě probudil. Noční život Marrakéše, neboli Les Nuits de Marrakech.
Při odjezdu přišla ta chvíle, kterou jsem zmínila už na začátku – ne konkrétní okamžik, ale spíš tiché poznání – že se sem budu muset vrátit. Ne kvůli hotelům nebo fotkám, ale kvůli něčemu, co se nedá přivézt zpět v kufru.
Marrákeš není místo, ale stav mysli. Město, které si vás připoutá nejen obrazy a vůněmi, ale i příslibem… Že až se vrátíte, znovu se ztratíte, a přitom vlastně najdete.
Dnes, kdykoli ucítím oudem prosycenou vůni s náznakem květin a koření, když slyším zvuk exotické hudby, vím, že se ke mně toto město vrací a zve mě zpět. I na oudovou vůni totiž v Marrakech Imperial mysleli - královská Oud Kasbah Royal.
Tak snad brzy na viděnou, mé milované město. A nejen s tebou, tvými historickými a kulturními poklady … ale na shledanou i s Kenzou a Massimem, autory značky Marrakech Imperial.
Prosím, Take me Back to Marrakech.
Parfémy je možné si zakoupit na niche.cz