Mít svůj vlastní svět

Pokud se někdo narodí s nadpřirozenými schopnostmi, většinou nějakou dobu trvá, než si uvědomí, že tím, jak to vidí on, druzí doposud nedisponují. Slovo "doposud" je zcela na místě, protože postupné zrání lidské bytosti otevírá další a další možnosti a schopnosti. Kateřina Markvartová, terapeutka, vykladačka karet a bylinkářka, se narodila ve znamení Ryb. Toto znamení je i není z tohoto světa či lépe řečeno, je schopno převádět energie světa neprojeveného do slov i projevů v realitě. Její výklady karet jsou až neuvěřitelně přesné, pojmenovávající a nacházející řešení tam, kde jsme to již dávno vzdali.

Jaké jsi měla dětství Kateřino?

Pro mou profesi a vývoj vlastně velmi šťastné. Nikdy se na mě doma nedívali, že jsem blázen. Nebyl čas se tím zaobírat. Byly důležitější, praktické věci a chod života. Doma vždy nějak přešli to, že můj svět je jedna velká fantazie a nikdo se v tom nikdy nepitval. Naštěstí. Mohla jsem si s ním být sama. To dnes hodnotím jako velký bonus a že se vlastně asi nic lepšího, vzhledem k mé práci, nemohlo stát. Dopřálo mi to zcela samostatný vývoj, nerušený jakoukoli deformací či rozporováním ze strany rodičů. Měla jsem své kamarády, ty neviditelné. Třeba každé Vánoce nám na vrchol stromku chodil malý andílek rozsvítit nějaké světýlko. Jinak jsem byla zodpovědná a rozumná starší sestra, což se na mém dětství výrazně odrazilo.

Kdy sis poprvé uvědomila, že vnímáš svět jinak než třeba druzí?

První vědomé pojmenování, že to tak je, bylo asi v deseti letech. Protože to cosi bylo přirozenou součástí mě samotné od narození, nechápala jsem například události typu - proč se rodiče dohadují o tom či onom, když je přeci tak jasné, jak to je. Proč to nevědí, proč to nevidí? Stejně tak ve škole. Byla jsem pro spolužáky divná, procházela i obdobími šikany a smutku, že jsem vyčleněná z kolektivu. Zároveň jsem ale byla i trochu prevít, protože jsem testovala ty, kteří se mnou byli v každé vteřině mého bytí přítomni. Ty, kteří mě hlídali, pravděpodobně anděly. A že jich nebylo málo.

Jakým způsobem jsi je testovala?

Třeba zda mě nechají spadnout ze zábradlí vysokého mostu, po kterém jsem se procházela. Dodnes se jim sem tam omlouvám za mnoho mých dobrodružných testovacích kousků.

Zvažovala jsi vzhledem ke svým schopnostem jít tenkrát do nějaké pomáhající profese?

Nezvažovala, mé výtvarné zaměření převládlo ve výběru. S pomáháním se to totiž ukázalo zcela naopak. Musela jsem se mnoho let učit věčně nepomáhat. Moje pomáhající aktivity často končívaly rčením pro dobrotu na žebrotu. Učila jsem se tedy nacházet rovnováhu mezi tím, kde má a nemá smysl pomáhat. Naučilo mě to jedné důležité věci. Pomoct lze tam, kde o to opravdu někdo stojí. Jinak to nepadá na úrodnou půdu a spíše přináší opak.

A co jsi nakonec vystudovala?

Střední průmyslovou školu grafickou. Báječná léta. Byla to tak trochu jiná škola. V tehdejším režimu schovaná před světem, obohacující jak vědomostmi, tak množstvím úžasných lidí z řad spolužáků i profesorů. A k tomu energie a dispozice pražské Malé Strany. Malostraňáci budou vědět, o čem mluvím. Je to těžko sdělitelné.

Jak dlouho vykládáš karty?

S kartami jsem dvacet tři let. Tenkrát jsem konečně našla nástroj, který mi sedí, a pořád se máme vzájemně moc rádi. Před nimi jsem stále něco zkoušela, chvíli to, pak zase něco jiného. Dnes už vím, že to bylo hledání komunikačního nástroje, a dodnes mě karty nepřestaly bavit. Stále mě fascinují, včetně toho, jak se společně vyvíjíme. Karty mě ale provázejí od dětství. Nejradši jsem vždy měla a mám jakékoli karetní hry. Dalo by se i říci, že jsem dodnes vášnivý karbaník. Ten pocit držet balíček karet v rukách...

Jak si tě našly "hüttnerky", tedy vykládací karty výtvarnice a herečky Ivy Huttnerové?

Koupila jsem si je kdysi v trafice. Tenkrát mě oslovily, a karty jsem ještě neměla. S kamarádkou jsme zjistily, že je máme obě a domluvily jsme se, že se jim podíváme na zoubek. A konečně to zaklaplo do sebe.

Jsou v něčem specifické?

Pro mě jsou příjemně měkké, přívětivé, bez rušivých elementů. Nenarušují mi komunikaci. Aby nevznikl klam, umí však stejně dobře dát za uši, jako jakékoli jiné karty, které mně osobně tak příjemné nejsou. A hlavně jsou moje první. Mám k nim opravdu velmi osobní vztah.

Vykládáš i z jiných karet?

Pracovně ne. Ale pokud se někde ocitnu bez svých karet a jsou k dispozici jakékoli jiné obrázkové či taroty, tak i s těmi lze vyložit stejně dobře. V principu je to vlastně jedno, je to zhmotnění informací z komunikačního kanálu, a ten funguje ve výsledku i bez karet.

Co všechno dnes patří do tvého nabídkového portfolia?

Pořád mě to táhlo a strkalo do práce s lidmi v oblasti zdraví, jen obava z velké zodpovědnosti, vzhledem k tématu zdraví, mě dlouho nepouštěla. Pak přišel správný čas. Dnes velmi aktivně dělám kraniosakrální terapie.

Můžeš nám o této terapii něco povědět?

Je to výborná metoda, jak tělu ulevit od bloků tak, aby nám tikalo správně do poslední buňky v našem těle. Při terapii zároveň pracuji i s energiemi v těle. V podstatě je to komplexní péče pro energetické, mentální i fyzické tělo současně. Naše další nefyzická těla jsou neoddělitelnou součástí zdraví každého z nás. Také jsem si postavila své vlastní terapie, ke kterým mě v průběhu času dovedli sami klienti. Pomáhají srovnat bytí v jeho úplném základu, vyřešit s dopomocí to, na co sami už nestačíme. Občas i zacházejí do psychoterapeutické roviny.

Zabýváš se hodně i bylinkami, měla jsi v předkyních nějakou bylinkářku?

Jestli konkrétně bylinkářku se mi nepodařilo zjistit. Ale zjistila jsem, že tento dar přebírám a pokračuji v něm po rodové linii ze strany otce a po pauze zhruba dvě stě sedmdesát let navazuji na ženy, které se několik generací věnovaly léčení, a pravděpodobně i bylinkám. Pro mě je příroda s tím, co nám všem tak snadno a dostupně nabízí, velká věc a vnímám ji s velkou úctou a respektem. Jsem prostě kytičková, odjakživa. Však u mě doma je víc zeleno než i leckde venku.

Mohla bys prosím poradit čtenářům nějaký univerzální bylinkový čaj na tento čas?

Pro tyto letní dny nic těžkého. Ale čaj, který má velmi jemnou energii a pohladí tělo i duši, je z okvětních lístků růží, ideální jsou stolisté odrůdy. Plná hrst lístků postačí na hrnek voňavého čaje. Na osvěžení studený čaj z meduňky, citronové trávy, citronové verbeny.

Vraťme se ještě k tvé profesi, jak se dá propojit kraniosakrální terapie s výkladem karet?

Velmi hezky a často také s klienty kombinujeme. Podstatou je to, že přes výklad lze nalézt další možnosti řešení potíží, které vidím při terapiích. Tělo mi říká, co mu schází, co potřebuje, co chce. Výklad může například ukázat, jaký bude vývoj, když se k problému klient postaví zodpovědně. Pokud potíže pocházejí primárně z psychické oblasti, lze klíčovat prvopočátek vzniku, v čem se klient zacyklil, co dělá či nedělá správně, aby se to změnilo. Stejně tak, jaké je pro něj východisko ze situace a jaké kroky podniknout. Obě metody tedy spolu dobře spolupracují.

Jak ty sama po práci s druhými relaxuješ?

Každý den, většinou pozdě večer, si potřebuji na chvíli vypnout celý svět, vzdálit se od něj i od lidí a být sama se sebou. Porovnat si, co se dělo, co se bude dít, čemu se potřebuji věnovat, na co se budu v dalších dnech těšit. Největším relaxem je pro mě pobyt venku s přírodou, kterou doslova potřebuji k životu. Jsou to tedy přes víkend jakékoli práce na zahradě, procházky či výjezdy spojené se sbíráním bylin, za kterými hodně cestuji. Když je zima, ráda čtu, něco tvořím, vymýšlím. Přes týden mi musí stačit můj domov i balkon plný rostlin. Od března do října můj den začíná tak, že vstanu a jdu se rovnou podívat na balkon, co se tam přes noc v květináčích a truhlících stalo. Zdálo by se, že nic. Ale každý den ráno je jiné, nové, radostné a může začít další velký den.

Můžeš poradit, jak si lze dobít baterky, pokud nás například vyčerpávají lidé?

Pokud je to možné, určitě se od "savce" vzdálit aspoň na chvíli a jít někam ven. Naše velmi chytré tělo si ve velké míře umí samo s touto nerovnováhou poradit. Když narušíme odčerpávání, začne samo dočerpávat a ukládat energii. Každý by měl umět detekovat a být si vědom toho, co ho dobíjí, to se vždycky může hodit. Pokud se vydáte někam do lesů či luk a projdete se tam, tak si vždy "sosnete" velké dávky energie. Všeobecně by se dalo říci, že cokoli, co nás těší, co máme rádi nebo děláme rádi, je vhodným dobíječem. Dobíjet lze mnoha činnostmi i nečinnostmi, univerzální "lék" není, je hodně individuální.

Jaké jsou tvé vlastní plány do budoucna?

Určitě pokračovat ve výkladech a konzultacích týkajících se osobního rozvoje. Určitě pokračovat v kraniosakrálních a energetických terapiích, určitě i v přednáškách, které mám každý měsíc na jedné soukromé klinice. Během tohoto času by na sociální síti již měl spatřit světlo projekt, který chystám něco málo přes rok, a to lunární kalendář zaměřený na praktické činnosti, které jsou téměř každodenní součástí našeho bytí. Jsou to energie, které nám každý den hýbou se životy, ať už si to chceme přiznat či ne. Umí-li Měsíc hýbat s oceány v podobě přílivu a odlivu, stejně tak dobře umí hýbat i s vhodným či nevhodným časem pro každodenní činnosti. Druhým projektem, který zatím chystám a chtěla bych spustit tento rok, jsou kurzy kraniosakrální terapie.

Mohu tě na závěr poprosit o letní věštbu pro čtenáře? Jaké bude léto?

Dědeček mě naučil sledovat v určitých prosincových dnech vždy celý den počasí a zapisovat každou hodinu jeho změny. Ty se pak zrcadlí do každého měsíce v dalším roce. Musím říci, že to funguje. K letošnímu létu se mi dle toho až skoro chce říci, že moc léta nebude. Podívám-li se do karet, tak se výrazně, oproti prvnímu nástinu počasí, neliší. Spokojeni s létem celkově moc nebudeme. První část července bychom neměli cestovat, vyloženě těmto aktivitám není přáno. Bude potřeba i dostatečné ostražitosti, ohřát bychom se ale měli. Srpen vychází o trochu chladnější, leč výrazně lepší celkově na čas dovolených a odpočinku. Měl by být klidnějším a vyrovnanějším měsícem, co se týká energií. Takže užívejme plnými doušky každý letní teplý den, ať se v tom letošním krátkém létě dostatečně nasytíme teplem a připravíme na zimu.

Text: Markéta Vostrá

Zdroj: Časopis Rituals, cesta životem