Posvátné hory, sídla bohů

Blaník a Říp známe snad všichni jako posvátné hory Čech. Někteří z nás možná slyšeli také o Plešivci, zvaném brdský Olymp, na který se dostaneme třeba kolem studánky a smaragdového jezírka, v němž žije hadí žena se smaragdovýma očima.

Na Plešivci kdysi stálo hradiště lidu popelnicových polí; sídlil zde ochránce brdské vrchoviny Fabián; čarodějnice zde pořádaly slety; občas tady pobyl i drak. O něco níž proměnil ďábel krásné město na Čertovu kazatelnu a v blízkých Krkavčích skálách dlí zakletá Hadí královna.

Někdo možná zaslechl i o částečně dutém kopci Zlatý kůň v Českém krasu, jenž je protkán Koněpruskými jeskyněmi, nejdelším jeskynním systémem u nás. Pod jeho návrším došlo k nálezu ženské lebky, nejstaršího geneticky určeného pozůstatku moderního člověka v Eurasii. Vylomili na něm jeden ze základních kamenů Národního divadla. Je Čertovými schody oddělen od Kotýzu, jenž je spojován s keltskou bohyní koní Eponou. Člověk tady žil již v pravěkých dobách, existovalo tu keltské i staroslovanské hradiště. Zlatý poklad ukrytý v hlubinách Kotýzu střeží černý pes.

Do širší obecní známosti se mohl dostat i Oškobrh, posvátná hora kmene Charvátů a Zličanů. Jméno prý obdržel po milenci kněžny Libuše, která zde zvykla sbírat byliny. Spí v ní jedno z vojsk svatého Václava a nacházelo se na něm jak halštatské, tak keltské i slovanské hradiště.

K určitému počtu čtenářů se mohl donést i věhlas Sněžky, vyhaslé sopky ve výslužbě, jejíž tvar připomíná obrovitánskou pyramidu. Sněžka asi nejvíc evokuje posvátné asijské velikány.
Co však víme o posvátných horách v jiných končinách naší matičky Země?

Posvátnost hor

Již od úsvitu věků považovalo hory za posvátné mnoho světových i minoritních náboženství. Možná to byl jeden z důvodů, proč pyramidy, jakási nápodoba dokonale vytvarovaných svatých hor, většinou vznikaly právě tam, kde se moc vrchovin nevyskytovalo.

Prastaré náboženské magické myšlení je založeno na plném přesvědčení, že realita není vyčerpána ani ohraničena tím, co naše běžné smysly dovedou vnímat. V tisících let staré představě tradičních národů, které vytvářely svou vizi vesmíru z přediva posvátna, existuje současně s materiálním světem duchovní svět, který prosakuje do našeho každodenního vnímání. Tento duchovní svět není pojímán jako cizí a vzdálený "jiný svět", ale spíše jako jiný způsob existence v našem světě. Duchovní a materiální svět tvoří společně jedinou a komplexní realitu, tedy jediný svět. A v tomto jediném světě, kde skutečně a doslovně platí "jak nahoře, tak i dole" (tudíž "na hoře", tak i pod ní), byla každá hora prostě posvátná.

Navzdory tomu byla v prvotních tradicích reakce lidí na svaté hory nebo i celá pohoří velice rozporuplná. Vyvýšená místa byla vyhrazena bohům, také však démonům a zlovolným zemským i nadpřirozeným bytostem. Stavěly se na nich či přímo v nich hrobky výjimečných osobností, vládců, kněží; budovaly chrámy; umisťovaly iniciační kamenné trůny; uctívaly studánky coby zdroje života, svatosti a zázraků. Skrývala se v nich svatá i temná tajemství, která nás fascinují a přivádí do úžasu dodnes.

Posvátné hory poskytovaly dávnějším civilizacím a jejich světu řád a stabilitu, především svou vertikální osou, která propojuje nebe se zemí a zemi "fixuje". Poutní cesty na tato místa a rituály zde konané odhalovaly a přibližovaly tehdejšímu člověku smysluplnější, širší realitu.

Mezi pokornou poutí k nedotknutelné posvátné hoře a modernějším zdoláváním nejvyšších vrcholů horolezci a dalšími outdoorovými nadšenci zeje obrovská propast. Jejich nezměrné úsilí a přítomnost na pradávných posvátných místech, která často neměla být narušována člověkem, jsou založené na překonávání vlastního strachu a adrenalinového nebezpečí, na vzrušujícím zažívání slasti i děsu zároveň, což je v příkrém rozporu s upřímným a hlubokým smyslem pro posvátno našich předků. I když krása a vznešenost horských masivů i v těchto sportovcích vyvolává bázeň a libé pocity, rozdíl je markantní.
Na druhé straně poskytují posvátné hory možnost shodit ze sebe slupku ega, lidskou pýchu, pocit moci a vítězství nad přírodou i malicherné sobecké zájmy a nahradit je morální ohleduplností a soucitem k ostatním lidem a k matce Zemi.

Posvátné hory světa

Olymp, Řecko
Když už jsem zmínila brdský Olymp, začnu skutečným originálem. Legendární domov svářících se i milujících se řeckých bohů a Diova trůnu je nejvyšší horou Řecka. Absolvujete-li výstup na její vrchol, odmění vás toto antické svaté místo prohlídkou zhruba 1700 různých druhů rostlin, které tady rostou v jakési božské bylinkové zahradě. Tady by si i Libuše i její sestra Kazi určitě přišly na své.

Mount Croagh Patrick, Irsko
Zůstaneme-li ještě v Evropě, nabízí se nám vrchol, o kterém předkřesťanští Keltové věřili, že je sídlem boha Crom Dubha. Po staletí se zde koncem července a začátkem srpna konají slavnosti bohů Lugha a Crom Dubha a od příchodu křesťanství také poutě na počest svatého Patrika. Společnými jmenovateli všech těchto oslav a obřadů jsou sklizeň a plodnost. Od nejstarších časů až do nedávné doby by obyvatelé Irska udělali vše, co bylo potřeba, aby si zajistili bohatou úrodu, která by je udržela při životě během temných a nelítostných zimních měsíců. Proto neváhali pravidelně vystupovat na posvátnou horu a projevovat úctu příslušným bohům nebo polobohům. Nebyli ostatně jediným národem, který cosi podobného praktikoval. Crom Dubha nahradil svatý Patrik, který zavedl křesťanství v Irsku. Podobně jako Ježíš v poušti, strávil Patrik na Mount Croagh 40 dní a nocí, přičemž se po celou dobu postil a modlil. Ročně se na tento vrchol vydá až milion poutníků, procházejí v modlitbách křížovou cestou, účastní se mší nebo se jen kochají nádhernými výhledy na západní pobřeží Irska.

Hora Nebo v Jordánsku
Podle poslední kapitoly Deuteronomia je hora Nebo místem, z něhož prorok Mojžíš spatřil zaslíbenou zemi, kterou Bůh věnoval židovskému lidu. Podle legendy zemřel Mojžíš právě na hoře Nebo, a to v požehnaném věku 120 let. Na cestě k vyhlídkové plošině nemůžete minout slavný pomník, skulpturu bronzového hada ovinutého kolem hole, kterou Mojžíš vztyčil, aby chránil svůj lid před jedovatým hadem, kterého za trest seslal Bůh. Při pohledu na výraznou plastiku si okamžitě uvědomíte, že se v ní slévají dva obrazy, bronzový Mojžíšův had a obrys ukřižovaného Ježíše. Z Neba (nikoli z nebe) můžete za jasného dne dohlédnout až k Mrtvému moři, Betlému, Jeruzalému, řece Jordán, Jerichu a Olivetské hoře. Na tomto větry ošlehaném vrcholu s vyhlídkovou plošinou byly v roce 1933 objeveny pozůstatky kláštera ze 4. stol. Tamní kostel archanděla Michaela se pyšní působivou sbírkou starověkých mozaik.

Fuji, Japonsko
Posvátná hora Japonců Fuji, aktivní zasněžená sopka vzdálená od centra Tokia 100 km, je velice důležitá zejména pro vyznavače náboženství šintó, kteří uctívají přibližně 6 miliónů bohů. Status boha sdílí i všechny hory, vrchy a kopce v Japonsku. Fuji, nejvyšší ze všech, je důležitým božstvem, avšak na jejím vrcholu se ctí i další bohové, například solární bohyně Amaterasu, za jejíž potomky se považují japonští císařové. Každý Japonec by měl minimálně jednou za život, nejlépe však každý rok, absolvovat noční výstup na Fuji, aby mohl sledováním východu slunce vzdát bohyni Amaterasu poctu. Během července a srpna vystoupá na vrchol hory od 200 do 500 tisíc lidí.

Kailash, Čína/Tibet
Kora není jenom africká loutna, nýbrž i pouť. Tisíce buddhistických, hinduistických a džinistických poutníků se každý rok vydává do odlehlého himálajského města Darchen, aby absolvovali koras, rituální okruhy kolem úpatí hory Kailash. Vstoupit nebo vystoupit na samotnou horu je považováno za svatokrádež, vládne však víra, že jedna kora kolem její základny vymaže celoživotní hříchy. Připomíná to tak trochu křesťanské středověké odpustky, tady však platíte překonanou námahou, nikoli mincí. Kora v přepisu z tibetského slova znamená "obcházení". Nejde pouze o specifický druh poutě, ale také o meditativní praxi v tibetské buddhistické nebo i Bön tradici. V širším pojetí je to označení celého poutního zážitku. Buddhističtí poutníci většinou následují cestu slunce a obcházejí horu ve směru hodinových ručiček, bönští zase v protisměru.

Popocatepetl, Mexiko
"Kouřová hora", z popōca "kouřit" a tepētl "hora", figurovala v legendách místních Indiánů coby živoucí, dýchající bytost. Majestátný "El Popo", jak se jí zkráceně říká, je stále aktivním stratovulkánem se sněhem pokrytou špičkou. Popocatepetl a sousedící Iztaccihuatl, nejvýraznější hory Mexika, spojuje romantická a zároveň dramatická legenda. V šestnáctém století prochází španělský dobyvatel Hernán Cortés a jeho armáda právě mezi těmito dvěma vznešenými vrcholy, aby se dostali k Tenochtitlanu, hlavnímu městu tehdejší aztécké říše. Na svazích El Popo postavili španělští misionáři v tom samém století až čtrnáct klášterů, které byly prohlášeny za světové dědictví UNESCO. Obě dvě sopky se nalézají v pacifickém Ohnivém kruhu, v Ring of Fire, kde se pacifická deska setkává s mnoha okolními deskami. Ohnivý kruh s celkem 452 vulkány, co je více než 75 % aktivních sopek světa, je seizmicky a vulkanicky nejaktivnější zónou na světě. K přibližně 90 % světových zemětřesení a 81 % těch největších dochází podél Ohnivého kruhu. Rozzlobené božské vulkány chrlí oheň, lávu, kameny a skály, probouzí vášeň i hněv Země, vyvolávají zemětřesení. Není proto divu, že jim člověk odpradávna vzdává úctu a považoval je za živoucí bytosti a božstva.

Hora Říp, na které stanul praotec Čech, je zbytkem sopouchu sopky. Velká část Čech leží podle prastarých legend na největší sopce světa, která však – zatím – nečinně spí velice hluboko pod zemským povrchem. Tato skutečnost prý způsobuje mocnou energii české kotliny, z níž čerpají sílu i některé naše posvátné hory.
Výčet světových posvátných hor je mnohem rozsáhlejší, než je uvedeno výše, včetně Zugspitze v Německu, Jungfrau a Matterhornu ve Švýcarsku, Aconcaguy v Argentině, sopky Taranaki na Novém Zélandu, Velkého a Malého Pitonu na Santa Lucii, Kilimandžára v Tanzanii, Mont Everestu v Nepálu, Mount Agungy na Bali nebo Hory svatého kříže v Coloradu.

Takovýto seznam vysněných cílů cestování a poznávání je určitě postačující na celý život. Můžete však klidně zůstat na území naší domoviny a postupně navštěvovat zdejší posvátné a silnou energií oplývající hory. A nezapomeňte si to užít!

Text: Judita Peschlová, foto: Adobe Stock