Slovanské bohyně Hromnic a předjaří

V tomto ročním období dochází k prvním významnějším změnám v koloběhu roku, ačkoli jsou zatím méně znatelné než o jarní rovnodennosti. V keltských regionech říkali svátku předjaří Imbolc, v překladu ze staré irštiny "v lůně". Dle jiných hypotéz znamená slovo Imbolc "mléko". Únor je časem, kdy bahnice začínají rodit a kojit, což byla jedna ze známek konce zimy. Význam slova Imbolc "v lůně" může tedy souviset s březostí ovcí.

Naši slovanští předkové slavili Hromnice, které měly trochu jiný význam než keltský Imbolc, ačkoli v některých aspektech se tyto dva svátky shodovaly. Hromnice souvisely s prvním "světlem" čili rovněž s prvními hromy a blesky. Dokládají to i staroslovanské bohyně, které držely nad Hromnicemi patronát a přebíraly vládu až do jarní rovnodennosti.

Romantické červánky a bohyně Zora

V určitých slovanských oblastech byla jednou z bohyní Hromnic Zora, jinak také Zorja, Zorica, Zorana, Zorza, Zara. Její jméno má mnoho variant v závislosti na tom kterém slovanském etniku. Byla nesmírně krásnou bohyní úsvitu, avšak také soumraku a západu slunce, tedy rána, večera a noci. Někdy se namísto západu slunce zmiňuje půlnoc. Je dcerou, souputnicí a pomocnicí boha slunce Dažboga.

U východních Slovanů je jedním z jejích epiteton "červená dívka", bohyně červánků, která sedí na zlatém trůnu, s hlavu pokrytou červeným hedvábím. Jelikož je také bohyní moří, každé ráno postříká slunce mořskou vodou, tak prý červánky vznikají.

Každé ráno za úsvitu odemyká Zora nebeskou bránu

Tím se může odehrát nikdy neokoukaný zázrak, fascinující kosmické divadlo, východ slunce. V této fázi dne nazýváme Zoru ranní hvězdou, Zorničkou. Každý večer tutéž bránu zamyká. Za soumraku ji říkáme večerní hvězda, večernice. O něco později, někdy se uvádí až o půlnoci, umírá podle legend společně se sluncem a další ráno se znovu zrodí. Skrývá se v ní tedy jak dívka, panna, která každým dnem otevírá další cyklus, tak zralá žena, která provází slunce, a stařena, která ten samý cyklus uzavírá. Náleží tedy k trojným bohyním, které v sobě zahrnují tři základní ženské archetypy. Mohli bychom ji tedy považovat nejenom za předjarní, nýbrž i letní a podzimní bohyni.

Zora, spojovaná se světlem, ztělesňuje princip podobný ptáku Fénixovi, který povstává znovu a znovu z popela.

Občas ji přirovnávají k římské bohyni Auroře, podle které byla nazvána jižní a severní polární záře, Aurora Borealis a Aurora Australis.

Méně se o Zoře ví, že je též patronkou koní, exorcismu a ochrany, bohyní léčení, lásky, plodnosti a bohaté úrody.

Některé mýty uvádějí, že byla milenkou či dokonce manželkou boha měsíce a matkou hvězd, jiné, že byla milenkou, případně chotí Slunce.

Měla žít na tajemném ostrově, v bájném ráji, kde se potkávaly větry východu, západu a severu a kde také pobývalo slunce. Nemohla a nikdy tam ani nevkročila lidská noha.

Do pranice s Perunicí

Na Hromnice se u některých slovanských kmenů uctívala Perunica, panenská dcera boha Peruna, který prvním zahřměním spouštěl o Hromnicích jeden z ročních procesů proměny, v tomto případě tuhé zimy v předjaří. Perunice představovala silnou, nebojácnou, hrdinskou stránku slovanských žen. Panny Pernice byly válečnice a současně tvořili Peruničin doprovod. Možná slovné spojení "jít do pranice" zrcadlí právě válečnickou povahu Pernic.

Slovanská tradice zdůrazňovala panenství Perunice nebo jinak Perunitky. Významně pomáhala svému božskému otci a často jej doprovázela. Nalézáme tady paralelu mezi Perunem a Diem, Perunicou a Athénou. Athéna se zrodila z Diovy hlavy, byla tedy součástí jeho božské podstaty, "ženou animou", jakýmsi "Diem v šatech". Atributem Athény byl oštěp, nejspíš skrytý symbol blesku, který byl rovněž ikonickým znakem hromovládce Dia. Panna Perunica byla stejně jako Athéna zobrazována se zlatým "hromovým" kopím, kterým pomáhala Perunovi probouzet přírodu, jaro i léto. Kromě Hromnic, svátku slaveného 2. února, ctili Slované Perunici také v době letní bouřek a hromobití, 22. července, v tentýž den, na který připadá svátek Máří Magdaleny. Malou zajímavostí je, že jak Zora, tak Athéna měly být panenskými bohyněmi, a pod číslem 2 se v tarotu tají archetyp panenské Velekněžky.

Mléko z nebe a dešťové tance s Dodolou

Některé zdroje ztotožňují Perunicu s bohyní plodnosti, bouří, blesků, deště a plodnosti Dodolou, manželkou a pomocnicí nejvyššího boha Peruna. Každé časné jaro létala nad lesy a poli a pokrývala je zelení. Slované věřili, že Dodola dojí mraky, nebeské krávy, z nichž padá na zemi životodárný déšť. V legendě o mléku z nebes najdeme pojítko s keltským "mléčným" ponětím Hromnic a s bohyní Brigid.

V lidové tradici se velice dlouho zachovával rituál zasvěcený bohyni Dodole zvaný dodola

Pokud chtěli lidé v čase sucha žádat o déšť, směli Dodolu vzývat pouze ženy.

Proto dívky v suknicích z propletených větviček, s věnci na hlavách a v červeném šatu zpívaly a tančily v ulicích. Jedna z nich představovala Dodolu. Dívky ji během rituálního průvodu občas zalévaly vodou. Zastavovaly se na prahu každého domu, kde byly obdarovány jídlem a pitím. Všichni vesničané je následovali, tančili a zpívali speciální druh tance doprovázený specifickou melodií. Nakonec se na počest Dodoly konala hostina.

Posvátný chrámový rituál deště však probíhal jinak. Do Dodoliny svatyně přinesli lidé bohaté dary. Kněžky oděné v bílém šatu se zlatými ornamenty pak provedly starodávný obřad vzývání, jehož součástí byl dešťový tanec.

Chcete-li přivolat do svého života víc světla a začít další životní etapu, a nemusí to být nevyhnutelně o Hromnicích, zapalte co nejvíc voskových svící a obraťte se na Zoru, Perunicu, potažmo Dodolu, zatančete jakýkoli veselý tanec a těšte se na nové začátky a světlou budoucnost.

Text: Judita Peschlová

Zdroj: Časopis RITUALS