Syndrom smutného voyeura
Chytré telefony a sociální sítě nás spojují se světem. Zároveň nás ale nutí se s ním neustále konfrontovat a přemýšlet, proč nežijeme tak úžasný život jako ostatní.
Je pátek a doslova padám na ústa. Ačkoli po spánkovém deficitu, zdvojnásobeném počtu vykouřených cigaret a ztrojnásobeném množství kávy zkonzumovaném během tohoto týdne vypadám jako obživlá mrtvola a nejradši bych se viděla v posteli, rychle se štípu do tváří, maluji si obličej a vyrážím do víru předvíkendové noci. Kamarádka slaví třicetiny. Známe se od první třídy a mou nepřítomnost na její párty, o níž poslední měsíc nepřetržitě mluví, by omluvila snad jen živelná katastrofa.
Tam venku je život
Po třech hodinách, kdy se zuby nehty snažím zapojovat do bujarého veselí, mě definitivně zmáhá únava. Omlouvám se, loučím se a s vidinou osmihodinového spánku s úlevou upadám na sedadlo taxíku. Zavrtaná ve vyhřátých peřinách jsem skálopevně přesvědčena, že větší blaho neexistuje. Až do chvíle, než na tabletu cinkne první zpráva - fotka z tanečního klubu. Rozjásané obličeje přátel, drink v jedné ruce, levačka zvednutá do vzduchu, těla zkroucená v komických tanečních kreacích... Večírek evidentně teprve teď začal a beze mne! Usínám a myslím na to, že zatímco pomalu upadám do bezvědomí, nedaleko za okny mého bytu to žije, rodí se legendární příběhy a historky, u jejichž líčení si budu později připadat jako páté kolo u vozu, protože jsem je prošvihla.
Neduh elektronického věku
V době elektronických médií a sociálních sítí se ze strachu ze zmeškání stal terminus technicus, který se do oxfordského slovníku angličtiny zapsal jako výraz FoMO, tedy Fear of Missing Out. Každá sdílená fotka nebo komentář k nějaké události se stává potenciálním zdrojem vnitřního neklidu, ba dokonce paniky, že nám v životě něco uniká, že náš život ve srovnání s tím, co vidíte na fotkách svých přátel z Facebooku či Instagramu, není dost zábavný, zajímavý, vzrušující a pestrý. Každý sdílený příspěvek nás konfrontuje s životem, který bychom mohli, chtěli nebo podle svého přesvědčení dokonce měli žít, ale nežijeme. Kvůli chytrým telefonům a tabletům, které máme neustále po ruce, k této masáži dochází každých 7,5 minuty. To je přesně ta frekvence, s níž vytahujeme mobil, abychom projeli e-maily a zkontrolovali stav na sociálních sítích. Už jen tón ohlašující nový příspěvek, je pro nás jasným signálem, že se někde něco děje. Pavlovův reflex. Bez ohledu na to, zda právě sedíme v kavárně s přáteli, sledujeme film nebo máme pracovní poradu, nemůžeme si pomoct, abychom se nepřesvědčili, o co jde.
Paradox volby
Možnost volby vnímáme jako součást své autonomie a svobody. Mít volbu znamená možnost určovat směr svého života. Čím více možností, tím větší pravděpodobnost, že se nám to povede k maximální spokojenosti, chtělo by se říct. Opravdu? Americký psycholog a sociolog Barry Schwartz ve své knize Paradox volby poukazuje na přesný opak. Čím víc možností máme, tím větší je pravděpodobnost, že své volby budeme litovat. Ať se rozhodneme jakkoli, vždycky nás bude pronásledovat stín pochybností, zda jsme udělali dobře.
To prokázal i výzkum, který se odehrál v gurmánském obchodě, v němž měla skupina studentů hodnotit chuť čokolády. Ukázalo se, že ti, kteří si mohli vybrat jen z šesti druhů, si pochutnali mnohem víc, než ti, kteří k ochutnávce dostali třicet druhů čokolád.
Velké množství možností nejen že ztěžuje proces rozhodování, ale nezřídka ho naprosto paralyzuje. Představte si modelovou situaci, kdy se s kamarádkou domlouváte na rande, abyste si po čase konečně zase v klidu popovídaly. "Nechávám to ještě otevřené, kdyby mi do toho něco skočilo," říkáte jí, zatímco si zaškrtáváte datum v diáři. Je docela možné, že se v domluveném termínu budete muset zdržet déle v práci, stejně tak se může stát, že onemocníte, nebo si doma zabouchnete klíče. Kvůli těmto neočekávaným faktorům si ale tyto schůzky domluvené napůl neplánujeme. Proč tedy? Co kdyby se objevila nějaká zajímavější akce! Zakliknutím "zúčastním se" potvrzujeme, že jsme součástí toho úžasně pestrého a vzrušujícího světa událostí. Problém nastává, když skutečně přijdou. Vyrazit na dámskou jízdu s kamarádkou, nebo radši utužit kondičku na Color Run?
A co naše zážitky?
FoMO nás může dostihnout za absolutně jakýchkoli podmínek. To, že v nás hlodá červík nespokojenosti, že jsme místo úžasného food festivalu strávili víkend na gauči, se možná dá ještě pochopit. Proč ale ty výčitky, když bychom si právě měli užívat objednaný wellness víkend, vytahujeme z trouby vlastnoručně upečený jahodový cheesecake nebo odcházíme z nákupu obtěžkané taškami plné úžasných módních úlovků?
FoMO probíhá na úplně iracionálním základě. Už týden nás pronásledují výčitky svědomí, že nemáme doma umytá okna a koš s vypraným prádlem praská ve švech. Přesto když se konečně naskytne volný víkend, ideální likvidaci všech restů, objeví se další výčitky, že jsme místo role domácí hospodyňky raději nedali přednost nákupům na Dyzajn marketu. Ačkoli si naše tělo už nějaký ten pátek říká o odpočinek a nemůžeme se dočkat, až si zase po čase budeme moci zajít na masáž, ve chvíli, kdy uleháme na lehátko pod ruce masérky, už litujeme, že jsme raději nevyrazili na expedici do Himálaje.
Naše vlastní zážitky a potřeby jako by ve světle instagramových fotek přátel tak nějak vybledly a ztratily svou hodnotu. Jak proti tomu bojovat?
1. Uberte plyn
Uvědomte si, že každý váš den má časovou strukturu. Díky tomu, že se většinou snažíme dělat několik věcí najednou, jej ale vnímáme jen jako šmouhu. Modelovým příkladem je telefonát s maminkou nebo kamarádkou, kdy na otázku, co jste dělala od té doby, co jste se neviděly, marně hledáte odpověď. "Ale, je to pořád stejný." Přitom určitě nastaly momenty, kdy jste viděla něco zajímavého, upřímně se pobavila nebo prožila něco nového.
2. Kouzlo okamžiku
Dopřejete-li si na jednotlivé aktivity čas, dáte tím prostor svým smyslům. Uvědomíte si, že káva, kterou máte právě před sebou, není jen poslední záchrana vaší bdělosti, ale že také krásně voní a chutná, že ji máte naservírovanou ve stylovém hrnečku, že vlastně sedíte v příjemné kavárně s úžasným výhledem na noční město...
3. Selektujte
Naučte se na věci, které pro vás nejsou důležité, říkat "ne". Jak již bylo řečeno, více neznamená nutně lépe. Proto dejte před kvantitou zážitků přednost jejich kvalitě.
4. Jděte po zážitcích, ne po symbolech
Říká se, že tráva na sousedově trávníku je vždycky zelenější. V případě příspěvků na sociálních sítích máme tento pocit ještě intenzivnější, protože vidíme vyextrahovanou emoci, symbol. Fotka z večírku jasně evokuje zábavu, uvolnění, utužení vztahů s kamarády. Je taková i realita? Týden potom, co jsem předčasně opustila kamarádčinu oslavu, mě Jana uklidnila. "Dobře, že jsi šla domů. Ani nevíš, jak jsem ti záviděla. Celý večer jsem měla nos jako vodovodní kohoutek a v tom klubu to byla naprostá katastrofa. Bylo tam vedro k padnutí, hlava na hlavě, takže jsem byla ráda za každý ukořistěný centimetr."
5. Buďte vděčná
Prospěšnější než se honit za představami, o nichž jsme přesvědčeni, že nás naplní, je pěstovat postoj vděčnosti. FoMO je strach, že nám k blaženosti něco schází. Vděčnost je možnost spočítat všechna požehnání, kterých se nám každý den dostává.
Text: Běla Gabrielová
Zdroj: Časopis Perfect Woman