Tikám! Tikáš?

09.08.2021

Toužíte po miminku, ale partner se zrovna netváří. Jasně, že chce také děti, ale ještě je dost času, necítí se na to, nejste na to z finančního hlediska připraveni... Budík vypnete, ale tikající biologické hodiny se utišit nedají.
Až dostudujeme, až si najdeme práci a dobudeme si v ní své místo na slunci, až si zajistíme bydlení, splatíme hypotéku...

Dávno minuly doby, kdy dítě přicházelo do roka po veselce a bylo to považováno za absolutní samozřejmost. Ba co víc, páry, u nichž se dítě v tomto horizontu neobjevilo, se dostaly do hledáčku svého okolí jako divné a podezřelé. Nemít děti znamenalo společenské stigma. V dnešním liberálním světě velkých možností je ale čistě na vás, jestli chcete třeba až do třiceti studovat a využívat služeb mamahotelu, zda se necháte zcela pohltit budováním kariéry nebo se postavíte na vlastní nohy, založíte rodinu a budete v nejbližší budoucnosti počítat s příchodem potomků. O to těžší je pro partnery za těchto podmínek sladit své priority, hodnoty a životní cíle. A tak není divu, že se na otázku, jestli si pořídíme miminko, nezřídka dostaví odpověď: "Děkuji, nechci."

Rozchod jako poslední možnost?

"Možná se budete divit, ale otázku vytouženého, a bohužel nenaplněného rodičovství řeším ve své praxi poměrně často, a to s oběma stranami - ženami i muži, jejichž partneři či partnerky nejsou plánování dětí nakloněni," říká psycholožka Mgr. Jana Petránková. Mezi takové případy patří i Eva (31): "S partnerem žiji už skoro šest let. O dětech jsme se samozřejmě mnohokrát bavili, ale vždy to skončilo partnerovým ne s tím, že má dvě děti z prvního manželství a další nechce. Ještě donedávna mi to přišlo jako hotová věc, s níž jsem si nelámala hlavu. Byla jsem ve svém životě spokojená a užívala jsem si fakt, že si jej můžu řídit podle svého, věnovat se své práci, zájmům, přátelům... Zhruba v posledních dvou letech jsem ale přehodnotila priority a v obraze svého vysněného budoucího života vidím dítě. Partner svůj názor ale bohužel nezměnil. Nechci hledat náhradníka. Rozchod pořád beru jako poslední možnost."

"Optimální by bylo, kdyby partner byl svolný k diskusi, a to třeba i s psychologem. Myslím, že to je minimum, co může člověk v této situaci pro svou milovanou osobu udělat - ukázat, že je místo rezolutního ne schopen alespoň naslouchat. Pokud ale nebude otevřený, bude si muset Eva vybrat ze dvou možných cest. Buď svého partnera miluje natolik, že je ochotná se své touhy po dítěti vzdát, případně pojmout partnerovy děti jako své vlastní, nebo si půjde za svým i za cenu, že bude hledat jiného tatínka. Rozhodně nedoporučuji pouštět se do špinavých praktik, jako je například vysazení antikoncepce bez partnerova vědomí, nebo jiné podvůdky. Z těch téměř vždycky kouká průšvih," radí Jana Petránková.

Mladej a blbej

Slova Jany Petránkové potvrzuje Honza (29): "Mladej a blbej - výstižnější slova pro charakteristiku mé osoby před šesti lety neexistují. Po měsíci čerstvého vztahu mi partnerka oznámila, že je těhotná. Nenapadlo mě nic jiného, než, jak se dřív říkalo, přikrýt to veselkou. V té době jsem ještě studoval, takže jsem se rozhodl další vzdělávání ze dne na den ukončit a začít pracovat, abych uživil sebe a manželku v očekávání. Pomáhali i rodiče, kteří nám poskytli zázemí ve svém domě. Z těchto důvodů, ale i při vědomí, že nejde o lásku na celý život, ale spíš o úlet, jsem další dítě rozhodně nechtěl a dal jsem to manželce jasně najevo. Po dvou letech byla zas ,v tom´, ačkoli tvrdila, že bere antikoncepci, a já v tom spolu s ní úspěšně lítal podruhý. Dnes jsem rozvedený a mám dvě krásné děti, které bych nevyměnil za nic na světě. Mám novou přítelkyni a společně chystáme svatbu a těšíme se na děti."

"Honza se k problému postavil skutečně gentlemansky. Klobouk dolů. Věřte ale, že velká část mužů by se takto nezachovala. Vysazení antikoncepce potají, bez jejich vědomí a souhlasu, by vnímala jako neodpustitelný podraz a dost možná by odmítla na rodičovství jakkoli participovat a ve vztahu dál setrvávat. Pokud očekáváte, že vás dítě stmelí ve stylu hollywoodských filmů, raději na to rychle zapomeňte. Za těchto podmínek by to nebylo košer ani vůči očekávanému dítěti, které má právo na oba rodiče," upozorňuje Jana Petránková.

Jak by to tedy mělo být správně? "Téma dítě by ve vztahu rozhodně nemělo být tabu a mělo by být otevřené co nejdříve. Dozvědět se po mnohaletém vztahu, že partner na rozdíl od vás dítě nechce, vám zajistí dokonale patovou situaci. Pokud vás tedy touha po dítěti nežene natolik, že je vám to jedno, půjdete o dům dál a sáhnete po jakémkoli jiném tatínkovi nebo mamince, kteří se zrovna namanou. Zní to směšně, ale i takové případy bohužel existují. A v tomto případě je třeba se zastavit a říct si, zda to není jen rozmar a zda i v případě single rodiče zvládnete zajistit dítěti vše, co potřebuje. Výchova dítěte a starost o něj není hra, ale velká zodpovědnost, a přiznejme si, že někdy i pořádná šichta, na níž by se měli podílet oba rodiče, které spojuje vzájemná láska i láska k dítěti."

Až někdy...

Jsou ale i takové situace, kdy partner tvrdí, že děti chce, ale až někdy. Občas má světlé chvilky, kdy se pomalu rozplývá nad každým kočárem, a jindy, když zabrousíte na toto téma, vás odzbrojí vyděšeným dotazem, jestli už vám tikají hodiny. Výsledek? Absolutní zmatek v hlavě partnera, který po dítěti touží. "Budu se opakovat, ale klíčem k úspěchu je opět komunikace a vzájemný respekt, což neznamená vyvíjet nátlak, vyčítat ve smyslu ale tys mi to slíbil/a, nebo snad klást ultimata ve stylu dej sem dítě, nebo jdu pryč. Tato rozkolísanost mezi chci dítě - nechci dítě je častější u mužů, kteří na rozdíl od žen nemají k dítěti tak silnou fyziologickou vazbu a necloumají s nimi tolik hormony. Proto si často říkají, že by na jedné straně chtěli děti, ale na straně druhé se nechtějí vzdát svého volného času, s nímž mohli doposud nakládat podle své libosti. To z nich ale rozhodně nedělá sobce! Mají to tak od přírody nastavené. V této situaci doporučuji ženám toužícím po dítěti zopakovat své přání a nespokojit se s odpovědí až někdy, ale s blíže určeným časovým horizontem. Na miminko musí být ovšem připraveni oba partneři a rozhodnutí musí být společné. Ženy jsou v té nevýhodě, že nemohou čekat do nekonečna. Stejně jako by tedy ženy měly respektovat možnou váhavost muže a dopřát mu chvíli čas, měli by i muži respektovat přirozenost ženy a fakt, že z počátku - během těhotenství a porodu - bude péče o potomka přece jen více na ní," zdůrazňuje psycholožka Jana Petránková.

Text: Sára Kleinová

Zdroj: Časopis Perfect Woman