Výchova podle příruček

24.09.2022

S čím vám mohou knihy ve výchově dětí pomoci, co byste od nich raději čekat neměla a na co byste si měla naopak dát pozor?

K prvnímu dítěti mi tchyně věnovala knihu známého dětského psychologa Zdeňka Matějčka. Už si přesně nepamatuji název, ale jednalo se o jakýsi manuál, jak zacházet s dítětem v prvních měsících života. Když se ovšem dostavila k plnění babičkovských povinností moje matka, zaťukala si na hlavu, knihu založila do knihovny a zasypala mě prověřenými radami nejenom ze svého mateřství, ale i mateřství své matky, dalšího ženského příbuzenstva a houfu jejích kamarádek. To nemluvě o tom, že notnou měrou přispěly i přítelkyně moje. A mně to stačilo.

Pro koho je kniha vhodná

Rozhodně nechci brojit proti tomuto typu odborné literatury. I když jsou výchovné příručky v poslední době tak trochu módním trendem, je dobré alespoň jednu v knihovně mít. Minimálně proto, že když znejistíte a nebudete si vědět rady a nepomohou ani babičky či jiné zkušenější maminky, takový manuál nepochybně přijde vhod. Ostatně, babičky dnes fungují spíš na telefonu či e-mailu, kde ale také ne vždy bývají k zastižení, protože řada z nich má svůj vlastní program a s dětmi se chodí především potěšit. Když k tomu připočítáte fakt, že matky stárnou, mají zkušenosti, něco za sebou, takže jsou zodpovědnějš a možná i úzkostnější, protože domýšlejí věci "za roh", o své, často vymodlené děti se bojí, což je pochopitelné, nelze se divit tomu, že se rodičovské role snaží zhostit na jedničku s hvězdičkou. Tu v jejich pojetí představuje dokonalá výchova podle příručky a rad odborníků, kteří tomu přece musí rozumět... Skutečnost je ale mnohdy jiná, a tak se snadno může stát, že se zuby nehty držíte šedivé teorie, kterou podle další teorie sepsal bezdětný vědec, jež o dětech nemá ani páru.

Záludnosti zahraniční literatury

Vsadím se s vámi, že v 99 % vás při nákupu odborné literatury o výchově dětí ani nenapadne přemýšlet o faktu, že se jedná o překladovou literaturu, takže obsah se mnohdy zcela vymyká zvyklostem a tradicím ve výchově českých kluků a holčiček. Jistě, tradice jsou od toho, aby se porušovaly, jenže nový model často bývá přitažený za vlasy a ve výsledku se pak mohou dít nepříjemné věci.

"Moje švagrová je učitelka," vzpomíná na srážku s výchovou podle literatury čtyřicetiletá Eva. "Měla jsem děti dřív, a tak jsem se jí, obzvlášť při výchově prvorozeného syna Jirky, snažila ledacos poradit. Marně. Odbyla mě větou, že si přečetla spoustu zahraniční literatury, tak všechno ví. Když byly jejímu chlapečkovi 4 roky, byly jsme s rodinami společně na dovolené. Děti si hrály a můj o rok starší syn nechtěl bratranci půjčit autíčko, což není v tomhle věku nic neobvyklého. Švagrová mě zpražila jakousi knižní poučkou o tom, že z něj vyroste lump. Co ovšem následovalo posléze, jsem nezažila, ani když se syn popral ve školce na pískovišti. Malý Jiřík se na něj vrhnul a prokousl mu ruku až do živého masa. Skočila jsem se mezi ně, odtrhla je a utíkala jsem pro lékárničku, abych synovi ránu ošetřila. Přiznám se, že jsem čekala, že Jirka dostane výprask, pochopitelně úměrný věku. Jeho matka ho ale vzala do náručí a začala mu domlouvat, že to, co udělal, bylo moc ošklivé. O tom, že by se měl mému synovi alespoň omluvit, nepadlo ani slovo. Celá věc měla pokračování asi o čtvrt roku později, kdy k nám přišli na návštěvu. Opět naprosto stejná situace, tentokrát ale s kousancem na druhé ruce. Pochopitelně jsme se se švagrovou strašlivě pohádaly a já jsem ji vyhodila s tím, že do třetice nehodlám riskovat to, že mi její synátor zmrzačí dítě definitivně. Moc se s nimi od té doby nestýkáme, ale Jiřík vlivem výchovy podle příruček už stačil krást a podvádět, a to nemluvě o jeho chování vůči starším lidem, které je značně tristní."

Pokud se tedy rozhodnete k výchově podle odborných publikací, měla byste se držet osvědčených autorů a především těch českých, kteří nejsou zatíženi zahraničními vlivy, jinak hrozí podobné trable nejenom vám, ale i vašemu okolí.

Buďte nad věcí

Podle psychologů je nejlepší přístup k výchově zlatá střední cesta. Neupřednostňovat jeden zdroj, ale naopak čerpat z různých pramenů, tedy i z odborné literatury. Stále je ovšem třeba mít na paměti, že leckteré teoretické poučky, byť postavené na zkušenostech, nefungují. Je to totiž dáno i tím, že každé dítě je jiné. Zatímco na jedno bude skutečně fungovat pouze domluva, druhé se vzpamatuje až po výchovném pohlavku. Zde je třeba dodat, že některé děti potřebují jasně definované hranice, o kterých vědí, že je překročit nesmí. S přibývajícím věkem navíc velmi snadno přijdou na to, že stačí napomenutí odkývat a pak si vesele jít dělat věci po svém. Matka sama by měla intuitivně vycítit, jaká metoda je pro jejího potomka ta nejlepší. Mohlo by se totiž stát, že ve sporném případě spláče za pár let nad výdělkem, protože dítě si z ní bude dělat legraci, to v tom lepším případě. A až se společně probojují k pubertě, bude jako autorita ztracená na dobro a nakonec bude ráda, když to všechno ve zdraví přežije.

Přirozený průběh

Nechte věcem přirozený průběh je věta, na kterou byste si v odborné literatuře zaměřující se na výchovu dětí měla dát opravdu velký pozor. Často se totiž skloňuje v souvislosti s vysazováním dítěte na nočník. V jisté publikaci tak bylo kupříkladu napsáno, posaďte dítě na nočník, až si řekne. Jenže jak si může říct o něco, s čím nemělo šanci se ani pořádně seznámit, Ve výsledku se vám může stát, že dítě bude ještě ve školce nosit plenkové kalhotky, protože nezvládne základní hygienický návyk říct si včas, že se mu chce na záchod.
Hodně probíraným tématem bývá i spaní s dětmi. V jedné příručce se dočtete, že dítě má mít svou vlastní postýlku, protože... Ve druhé příručce pak stojí, že si dítě "řekne", až bude chtít vlastní postýlky. Tak kde je pravda!? A opět jsme zpátky u zlaté střední cesty...

Kdy to není v pořádku

To, že jste se ve výchově úplně netrefila, poznáte velmi snadno. Stačí vyrazit na pískoviště a chvilku pozorovat nejenom chování vašeho potomka vůči ostatním dětem, ale také reakce jejich rodičů. Je totiž klidně možné, že to, co vy svým dětem tolerujete, ostatní obtěžuje. Zpozornět byste měla ve chvíli, kdy se nejedná pouze o jednu hysterickou maminku, jejíž holčičce váš chlapeček hodil písek do vlasů, ale o dospěláckou většinu, která vás nejenomže probodává pohledy, ale také s vámi přestane komunikovat.

Text: Běla Gabrielová

Zdroj: Časopis Perfect Woman