Za trest

Někdy se neudržíme a zlobivému dítěti lupneme pohlavek. Je to ale výchovný trest? Víte, odkdy byste měla dítě trestat, za co ho trestat a jaký trest je přiměřený?

Situace jako z příručky o špatné výchově: Přiletíte z práce, v jedné ruce vláčíte tašky s nákupem, v druhé jedno dítko, které jste vyzvedla ve školce, a za vámi se loudá malý školák. Hned u dveří spustíte staccato příkazů, zákazů, vřítíte se do kuchyně, začnete vařit, mezitím je třeba naplnit a zapnout pračku, také by to chtělo vyluxovat, do toho si v hlavě přehráváte pracovní starosti, ze kterých vás ovšem rychle vytrhne hulákání z dětského pokoje. Zahájit vyšetřování, kdo udělal co? Tak na to není čas, stačíte tak akorát zařvat, rozdat rádoby výchovné lepance a svištíte k dalším povinnostem. Zopakujete to dvakrát třikrát a příště už děti budou automaticky ucukávat hlavou ve chvíli, kdy k nim kdokoli z dospělých zvedne ruku, aby je třeba jenom pohladil. Takže jak přistupovat k trestům?

Nastavte pravidla

V životě existují obecné hranice, které nelze beztrestně překročit. Je třeba seznámit s nimi i děti a vštípit jim pravidla slušného chování. Nejde o to vychovat z nich abnormálně poslušné jedince, kteří budou umět sice poslouchat, ale už nic jiného. Jenže i zdravě sebevědomí jedinci by měli vědět, do kdy je to ok a odkdy už průšvih.

Trestejte přiměřeně

"Přibližně do roku a půl děti příliš nechápou, proč byly za daný skutek po zásluze potrestány, tedy v očích nás rodičů," říká psycholožka Majka Hájková. "Proto není vhodné takto malé děti fyzicky trestat. A co se týká těch starších, jestliže máte pocit, že není zbytí, postačí dítě lehce plácnout přes zadek nebo přes ruku. Zásadně se vyhněte pohlavkům a fackám. Jsou ponižující."

Fyzické tresty nepomohou ani v případě puberťáků. V takovém případě totiž pozdě bycha honit. Navíc čím jsou děti starší, tím víc je pro ně fyzický trest dehonestující.

Jak trestat?

Dítě potrestejte ihned po prohřešku. Jedině tak si spojí trest s proviněním. Spokojit se s vyjádřením "počkej, až přijde táta z práce, ten ti jich nandá," nemá smysl. Malé dítě totiž do odpoledne zapomene, co provedlo, a pak se bude divit, proč se na něj táta vrhá s vařečkou, místo aby mu dal pusu jako obvykle. Větší dítě naopak prožije odpoledne ve strachu z toho, co bude. Rovněž si pamatujte, že trest by měl přijít za to, že váš potomek vědomě poruší pravidla, a nikoli za to, že něco provede neúmyslně.

Achillovou patou rodičů je nedůslednost. Mělo by platit, že za daný prohřešek je stejný trest dnes, za týden, za měsíc nebo za rok, a nikoli, že nad ním příště mávnete rukou, protože jste v dobrém rozmaru, anebo nemáte čas cokoli řešit.

"Moje děti měly společný pokoj," vypráví pětačtyřicetiletá Laďka. "Donutit je uklidit si v něm byl vždycky neskutečný boj. Museli jsme přesně sepsat, kdo má co dělat, aby se místo úklidu nedohadovaly. Jednou ráno jsem jim řekla, že mají v pokoji opět binec a že by si měly uklidit, takže než přijdu z práce, budou srovnané věci, utřený prach a vyluxováno. Odpoledne bylo doma podezřelé ticho. Když jsem otevřela dveře dětského pokoje, málem mě ranila mrtvice. Ze šuplíků, skříní, knihovny bylo všechno vysypané na jednu hromadu, včetně peřin, ze kterých byly dokonce stažené povlaky, v nich se povalovaly obě děti a četly si. Jakmile mě uviděly, rychle se zvedly a začaly jedno druhé obviňovat, že chtěly uklidit pořádně, ale to druhé jim to kazilo. Doslova se mi zatmělo před očima, zařvala jsem, vlítla mezi ně a dostaly pěkných pár facek, pohlavků i přes zadek. Mě bolela ruka, je asi všechno. Nakonec jsem práskla dveřmi a v kuchyni jsem se rozbrečela, protože by mě v životě nenapadlo, že se nechám takhle unést a seřežu je."

Ano, děti nás někdy dokážou vytočit k nepříčetnosti, takže občas ve vás bouchnou saze, když vidíte, jak ani vaše desáté či třicáté páté vysvětlování, domlouvání nebo varování nemá valný výsledek. Jenže trestáním v afektu si nepomůžete, maximálně docílíte toho, že se dítě zatvrdí a bude se chovat o ještě hůř, anebo při opakovaných atacích uteče z domova. Proto je lepší před jakoukoli výchovnou akcí napočítat do sta, jít se uklidnit do druhého pokoje a až teprve potom cokoli řešit. A pokud vám přece jenom ujede ruka a dítěti uštědříte v návalu vzteku výprask, měla byste se omluvit a vysvětlit důvody, proč se tak stalo.

Účinnější než pohlavek...

Už naši praprarodiče říkávali: škoda rány, která padne vedle. A někteří dnešní rodiče k tomu dodávají, že oni byli taky biti a vyrostli. Bít, či nebít, toť otázka, na které se neshodnou ani psychologové. Do některých dětí můžete mluvit horem dolem a nepomůže vám to, takže jim nakonec uštědříte pár na zadek a je klid. Jenže pak jsou děti, které se rozbrečí, ledva se jich zeptáte, proč to udělaly. Co to znamená? Ke každému dítěti je třeba přistupovat individuálně a velmi dobře zvážit, jaký trest je pro něj nejvhodnější. Spolehlivě funguje například odebrání oblíbené hračky nebo sladkostí u menších dětí, u větších zákaz počítače, sledování televize, odepření zážitku - kina, sportovního zápasu... Velmi dobrý účinek má i náprava vzniklé škody. Když dítě pocítí důsledky svého chování, příště si promyslí, jestli bude odmlouvat, případně neplnit povinnosti či provádět jinou neplechu.

Než se ovšem pustíte do vymýšlení trestu, je dobré si uvědomit, co vlastně dítě provedlo. Jinak byste ho měla trestat za to, že si neuklidilo v pokojíčku a zcela jinak za to, když schválně ublížilo kamarádovi. Zbytečně velké tresty za "maličkosti", které lze vyřešit zákazem večerníčku na týden či odejmutím kabelu k internetu, totiž mohou v dítěti vyvolat mnohem větší vzdor.

Jakým trestům se vyhnout?

Co se týká malých dětí, měla byste si dát pozor na vyjádření typu: ty jsi ale ošklivý, zavolám na tebe ježibabu, vezmou si tě čerti do pekla, stejně jako slovní odmítání: Zlobil jsi? Tak si sbal raneček a běž pryč, takového zlobivého kluka tady nikdo nechce. Větším dětem nezakazujte koníčky. Jednak se většinou jedná o záležitosti placené, takže byste potrestala sama sebe, ale co je důležitější, v zájmovém kroužku nebo oddíle můžete najít spojence, vedoucího, který se na dítě dívá z jiné perspektivy a může odhalit důvody jeho zlobení či školních neúspěchů. Vhodné nejsou ani pracovní tresty, které jsou nad rámec jeho domácích povinností. Je zde totiž nebezpečí, že dítě začne na práci pohlížet jako na trest. Rozumným řešením není ani domácí vězení. Jde o to, že dítě stráví ze dne minimálně pět hodin ve škole, a potřebuje také pobyt na čerstvém vzduchu.

Trestejte s láskou!

V rámci trestu se k dítěti nikdy nestavte odmítavě, ale chovejte se k němu tak, aby mu bylo jasné, že ho pořád máte ráda. Pokud máte s dítětem vybudovaný kvalitní vztah, samo pochopí, že provedlo špatnost, a trest mu bude připomínkou toho, aby svůj přečin v budoucnosti nezopakovalo.

Text: Sára Kleinová

Zdroj: Časopis Perfect Woman