Ženy ženám

Nadační fond Propolis 33 funguje už druhým rokem a má za sebou celou řadu úspěšných projektů. Vyzpovídaly jsme proto jeho zakladatelku, Liliu Khousnoutdinovou, která nám prozradila, jak se fondu daří, co chystají nového a také, jak to vidí s ochotou lidí pomáhat.

Jste známá tím, že ráda pomáháte, což vás vedlo k založení Nadačního fondu Propolis 33. Na jaké projekty se zaměřujete?
Nadační fond Propolis se zaměřuje na "ženská" témata a především na téma plodnosti ve všech jejích aspektech, a to od první menstruace až po tu poslední. Spadá sem vše, co se týká naší sexuality, reprodukčních práv a svobod a samozřejmě také těhotenství a porodu a s nimi souvisejícími potraty a interrupcemi. Podporujeme také téma plodnosti Země, tudíž ekologické zemědělství a různé jiné environmentální aktivity. Zaměřujeme se na své vlastní projekty, kam například spadá projekt Ať můžou na podporu komunitní porodní asistence, projekt Jsem žena na bourání stereotypů ohledně ženských rolí ve společnosti nebo Žena v zenu, kde mapujeme specifikum hejtů vůči ženám a také způsoby, jak s nimi naložit. Zároveň pomáháme na svět i počinům jiných organizací, ať už jsou to knihy, výstavy, konference a jiné osvětové činnosti. Dále také přímo podporujeme některé organizace, například Konsent, Krása pomoci, APODAC a mnoho dalších. V neposlední řadě se orientujeme na podporu vzdělávání, například právě v oblasti související s reprodukcí nebo také službami porodních asistentek. Nově se chystáme pomáhat ženám, které si nemohou dovolit služby duly.

Váš nadační fond funguje už druhým rokem. Jak se vám daří?
Narozeniny budeme slavit v červnu a musím říct, že mám obrovskou radost z toho všeho, co jsme za ten rok a půl stihli. Nedokázala bych teď z hlavy vyjmenovat, kolika knihám jsme za tu dobu pomohli na svět. Stejně tak jsme hrdí na velkou paletu různých partnerství, akcí a třeba také uměleckých děl, která vznikla i díky naší podpoře. Asi nejvýraznějším příkladem zrovna v této oblasti je film Světlonoc, který má v současnosti sedm nominací na Českého lva. Zároveň věřím, že stejně výrazným úspěchem bude i nový klip k písni kapely Vesna, se kterým soutěží o nominaci na Eurovizi. Nicméně kromě takových výraznějších projektů máme radost i z těch "menších" věcí, ať už se jedná například o podporu financování služeb při porodu anebo vzdělávacích grantů.

Jak pro fond sháníte peníze? Máte stálé donátory nebo vybíráte peníze na konkrétní projekty? Kolik se vám za minulý rok podařilo rozdělit peněz?
Zatím jsme za dobu existence rozdělili asi více než čtyři miliony korun. Hlavním donátorem jsme logicky my s manželem. Nicméně jsem ráda, že máme i spoustu dalších podporovatelů, ať už firem či jednotlivců. Z firem, které nás podpořily, můžu jmenovat například Zásilkovnu nebo nakladatelství Slovart. Z fyzických osob mě napadá například Václav Dejčmar nebo Tereza Chmelařová. V budoucnu bych určitě byla ráda, aby fond oslovil i další dárce. Zároveň počítám s tím, že provoz organizace budeme vždy hradit ze svých zdrojů, abychom dárcovské peníze mohli stoprocentně dělit jen mezi příjemce našich darů.

Ostatně nutno zmínit, že hodně spolupracujeme s Nadačním fondem pomoci a platformou Znesnáze21. Zde právě v mnoha našich partnerských organizacích i projektech, které vyhodnotíme spíše jako adepty na veřejnou sbírku, než na naši přímou pomoc, působíme v roli patrona, tudíž někoho, kdo násobí příspěvky od veřejnosti. Mám radost, že právě i v oblasti veřejných sbírek se nám podařilo několik opravdu velkých úspěchů, včetně například nedávné sbírky pro lékaře na Ukrajině nebo Ciocia Czesia, která předčili očekávání a vybralo se v obou případech přes půl milionu korun. Tam samozřejmě musíme děkovat ohromnému množství drobnějších dárců, kteří jsou dohromady schopni složit vysoké sumy a udělat opravdu velký rozdíl.

Jakou formu pomoci poskytujete? Je to hlavně o finanční podpoře nebo nabízíte i něco dalšího?
Velmi záleží na konkrétním projektu. Kromě jiného nabízíme i určitou základní formu orientace v tom, kam se člověk může obrátit. Často tedy referujeme konkrétní žádosti jiným spřízněným organizacím, které na to mají lepší kapacity nebo jsou víc zaměřené na konkrétní téma. Část žádostí pak realizujeme právě skrze již zmiňované veřejné sbírky. Finanční podpora je samozřejmě jedna z našich hlavních kapacit, ale zabýváme se také oblastí osvěty a agitace, což může mít často i větší hodnotu než přímý finanční dar.

Máte nějaký projekt, na který jste v rámci Propolisu nejvíc pyšná?
Z našich inhouse projektů mi dělá obrovskou radost Žena v zenu. Myslím, že tam jsme udělali opravdu velký kus práce, že jsme řádně zmapovali specifické hejty vůči ženám a z pestré palety veřejně činných žen vydestilovali návody, jak se s těmito hejty popasovat. Cítím, že účel tohoto projektu jsme tedy zcela naplnili. Z externích projektů, které jsme podpořili patří mezi mé srdcovky film Světlonoc a také kapela Vesna. Teď, v nejbližší budoucnosti, vkládám velké naděje do divadelního představení Krajina 0. Věřím, že bude mít obrovský přínos a těším se na něj i jako matka, protože se zabývá velmi nesnadným tématem dospívání našich dětí, adolescencí a vlivem digitálního světa. Myslím, že to jsou otázky, které v dnešní době řeší každý rodič a jsem tudíž přesvědčená, že tato hra může být nejen pro mou generaci skvělou inspirací a hodnotným zdrojem.

V rámci nadačního fondu podporujete také porodní asistentky projektem Ať můžou. Jaká je současná situace s poskytováním komunitní porodní asistence? Lepší se situace a budou moc ženy v blízké budoucnosti využívat jejich kompexní péči?
Ta problematika má několik úrovní. Za prvé díky tomu, co přinesl bývalý režim, musíme stále dělat základní osvětu, že porodní asistentka je vysokoškolsky vzdělaná a je primárně kompetentní pro poskytování péče o ženu v těhotenství, při porodu i po porodu fyziologicky těhotným ženám. Praxe se pak liší, jsou porodnice, kde jsou porodní asitentky na svém místě, ale jsou pracoviště, kde jsou redukované do jakýchsi asistentek doktora či de facto do role sestřičky, což samozřejmě neodpovídá jejich vzdělání ani kompetentci. Co se týká péče komunitní, tak tam je to složitější i z pohledu byrokratického. Žena má nárok na tři návštěvy porodní asistentky doma po porodu, což určitě budete souhlasit, že taková návštěva od zdravotníka, který ji může poskytnout i podporu psychlogickou, pochopitelně s kojením, může monitoriovat stav jizev po porodu a jejich hojení, taková podpora je k nezaplacení. Bohužel u nás je stále omezená překážkou, že taková návštěva musí být indikována gynekologem. Potkáváme se zde s určitou rezistencí lékářů, ostatně to bylo vidět v nehorázném vyjádření pana Dvořáka v poslední době, kdy takovou péči dehonestují a degradují na zbytečnou a neužitečnou, byť to jde proti logice. Myslím si, že se bavíme o nějakých předsudcích a mocenské dynamice, ale věřím, že jsme na cestě k tomu, že se všechny profese spojí se záměrem společného cíle, a to je zdraví a podpora ženy a dítěte. Musím zároveň pochválit, že už máme hodně nemocnic, která vyloženě doporučuje ženám tyto tři návštěvy a šíří osvětu ohledně této možnosti, a to je skvělé. V praxi u nás tedy komunitní porodní asistence funguje, spíše jde o počet asistentek, které domů chodí, není jich dostatek a o to, že ženy o této možnosti stále neví a také, že ne vždy je možné, byť je to zákonem dané, si dožádat proplacení od zdravotní pojišťovny. Pro ženy, které si to mohou dovolit urhadit se nejedná o velkou bariéru, ale je jasné, že často ženy, které to nejvíce potřebují, jsou zároveň i ty, které si to nejsou schopné zaplatit z vlastních peněz. Je to tedy na dobré cestě a myslím si, že v blízké budoucnosti bude komplexní péče porodní asistentky známá jako dobré řešení a nový rozšířený status quo.

Co chystáte na letošní rok?
Chystáme podcast Reproduktor, který se bude zabývat tématy reprodukčních práv a svobod. Budeme se samozřejmě bavit o porodech, ale i o tématech jako je endometrióza, náhradní mateřství, sexuální násilí, menstruační chudoba anebo také právní rámec, který s reprodukcí souvisí. Velmi se těším, co tento projekt přinese, protože kolem naší plodnosti je bohužel stále mnoho tabu a nemělo by tomu tak být. Jinak samozřejmě budeme pokračovat ve všem, co už děláme a mám takovou předtuchu, že by se mohl víc rozvinout například původní projekt ve spolupráci s APODACem Ať stojí pro porodní domy anebo také projekt Už dost, což je iniciativa proti porodnickému násilí. Těším se samozřejmě i na další krásné věci, jako například již zmíněný program pro spolufinancování služeb dul u porodu a mnoho dalších knih, výstav a také nějakých překvapení.

Vy sama jste mediálně hodně známá. Ale přesto, plánujete zapojit do Nadačního fondu Propolis 33 nějaké další známé ženy, které by fungovaly jako ambasadorky?
Myslím si, že každá dobrá myšlenka potřebuje ženy, které jsou ve společnosti vidět a rozhodně nestačí pouze zakladatelka. Je mi velkou ctí, že nám do správní rady vstoupila Lenka Simerská, žena s ohromným renomé v oboru a zároveň pro mě nesmírně inspirativní osoba. Také jsme otevřeli funkci ambasadorky, které se jako první ujala má blízká kamarádka Olga Lounová. De facto se jedná spíš jen o pojmenování již existující podpory a spolupráce, která je dlouhodobá a srdcová. Jsou to ženy, které se se mnou již léta podílejí na mnoha dobročinných či osvětových aktivitách a kterým témata, jež řešíme v Propolisu, nejsou lhostejná. Samozřejmě mám velkou radost, že naše pozvání ujmout se této role přijalo i několik dalších žen, kterých si vřele vážím.

Jak vidíte naši současnou společnost? Je pořád dost lidí, kteří chtějí pomáhat, nebo jste zaznamenala změnu nálady ve společnosti v souvislosti s válkou na Ukrajině, inflací a vzrůstajícími cenami za energie? Pociťují tyto skutečnosti i charitativní organizace?
Upřímně, jsem nadšena z toho, jak moc jsou lidé ochotní si vzájemně pomáhat. Právě třeba válka na Ukrajině ukázala, že jsme schopni solidarity i v nejisté a pro mnoho z nás děsivé době. Ostatně právě v nadačním fondu Pomoci, kde jsem členkou správní rady, skrze veřejné sbírky vidíme, jak moc se široká veřejnost do pomoci potřebným zapojuje, ať už drobnými nebo i významnými dary. Vždy, když se cítím demotivovaná, stačí mi podívat se na to, co se děje ve sbírkách a zase vím, že svět je v pořádku a dobrých lidí je pořád dost. Věřím tedy, že lidská laskavost, soudružnost a soucit jsou stále velkou hybnou silou naší společnosti a jsou čím dál víc vidět.

Je nicméně důležité i ze strany nás, organizací, odvádět co nejlepší práci, aby naše projekty byly realizovány tak, jak je slibováno, aby sbírky byly ověřené, aby se nestávalo to, co je občas smutnou skutečností, tedy že někdo lidské dobrosrdečnosti zneužije a vydělává na de facto podvodném příběhu. Naštěstí bych řekla, že takových případů je minimum a jsem ráda, že absolutní většina českých platforem se řídí vysokým standardem. Podvodné online sbírky zkrátka primárně vzkvétají v neřízeném prostředí, a ne na řádně provozovaných platformách. Fakt, že takovéto podvody jsou spíše výjimkou, mi dává velkou naději a pomáhá také budovat důvěru a důstojnost celého charitativního sektoru, což samozřejmě i motivuje lidi k tomu, aby se víc zapojovali.

Co byste popřála ženám do roku 2023?
Určitě bych obzvláště ženám popřála, aby si nacházely prostor pro odpočinek a péči o sebe sama. Na ženských bedrech toho leží v naší společnosti opravdu hodně a často si za to nedáváme dostatečný kredit. Pojďme se navzájem podporovat v tom, ať nezapomínáme odpočívat, pojďme se navzájem chválit, pojďme zkoušet raději vždy volit spolupráci a podporu nad soupeřivostí. Pojďme se respektovat ve svých odlišnostech, protože každá z nás má svou unikátní cestu, a je to tak v pořádku. Věřím, že právě v respektu k našim různorodým volbám můžeme vzkvétat všechny.