Být rozvedená před třicítkou není ostuda
Když jste si jako mladí a zamilovaní říkali své "ANO", nikdy by vás nenapadlo, že se vaše manželství rozpadne dříve, než oslavíte své třicáté narozeniny. Cítíte, že se na vás okolí kvůli tomu kouká skrz prsty. Vaše kamarádky se ještě nestihly provdat a vy už máte za sebou rozvod... No a co?!
Na začátku jsou lidé zaláskovaní a všichni si myslí, že v této podobě se dá vztah zakonzervovat a zůstane to tak krásné navždycky. Při svatebním obřadu vyjadřují nelimitovanou ochotu. Není to o tom, jestli předvídají, ale o tom, že upřímně chtějí zachovat lásku, úctu a věrnost. Jenže kdo je opravdu připraven na nejrůznější potíže, které život přinese? Idylka trvá většinou dva tři roky. Za čtyři roky nelibě zjišťují, že žijí v něčem úplně jiném. Hezké to už dávno není, a navíc se to samovolně rozpadá. Lidi totiž musí něco spojovat, potřebují mít nějaký projekt, který je drží pohromadě. Může to být společná firma, zařizování bytu, stavění domu, ale to je všechno dočasné. V tom-to směru je samozřejmě nejperspektivnějším projektem rodina. Jenže na druhou stranu - nemáte-li děti, o to snazší je rozvod! Důvod každého páru k rozpadu manželství je individuální a totéž platí i pro partnery rozvádějící se před třicítkou. Většina lidí má za to, že rozvod mladých manželů je důsledkem toho, že se ti dva brali v nezralém věku. Je jasné, že když jsme pří-liš mladí, ještě nemůžeme mít tolik potřebných životních zkušeností, a často pro společný život nemáme ani materiální předpoklady. Ale ani svatba po třicítce nezaručí celoživotní manželské štěstí. Důležité je nedělat z toho katastrofu
Přišel s prstýnkem
Chodili jste spolu dva roky, byla jste stále zamilovaná, všechno vypadalo báječně a on vás požádal o ruku. Která mladá žena by řekla "ne"? Psychologové z manželských poraden se shodují na tom, že když se partnerovi do svatby chce a ženě ne, nemá žena moc na vybranou. Mladé ženy by měly v takové situaci vědět, že pokud si před ní přítel klekne s prstýnkem a požádá ji o ruku, její odmítnutí znamená konec vztahu. Nemusí se to projevit hned, ale pravdou je, že už ji její partner nebude brát vážně. Mužské ego neunese odmítnutí. I když bude vztah dál pokračovat, může jí být časem nevěrný a vztah se dříve nebo později rozpadne tak jako tak. Iniciuje-li muž například společné bydlení, má žena maximálně půl roku na to, aby se rozhodla. Když propásne tuto fázi, nastane ob-dobí klidu, kdy už o žádném soužití nikdo nemluví. Když se pak žena rozhoupe, s hrůzou zjistí, že muž nikam nespěchá, a slyší stejné výmluvy, které před dvěma lety používala sama. Proto v případě, že to s vámi myslí vážně, nemůžete moc váhat, protože váš partner pak může zjistit, že by chtěl rodinu, až kolem čtyřicítky. Muž má čas, žena ne! Nikdo, kdo vstupu-je do manželství, svůj svazek nevnímá jako dočasnou záležitost.
Kdy se vdávat a kdy se rozvádět?
Zatímco vaše kamarádky se prostě jen rozešly nebo odstěhovaly od svého partnera, vy jste musela projít rozvodovým martyriem. Možná jste prostě ještě nebyli s manželem na celoživotní soužití připravení. Čas pro uzavření manželství by měl nastávat tehdy, když máte jasno v několika skutečnostech. Víte, že chcete s partnerem utvořit rodinu. Víte, kde a jak budete žít a z čeho. Víte, že právě s tímto člověkem máte společný pohled na svět. Víte, že jste oba natolik zodpovědní a zralí, že se nebudete zbytečně podvádět, urážet a budete druhého milovat, i když vám spadnou růžové brýle z nosu. Pokud tyto věci nemáte vyjasněné ani u sebe, a už vůbec neznáte partnerův názor na ně, těžko se můžete divit, že právě kvůli nim mohou velmi brzy přijít neshody, které povedou až k rozpadu vztahu. Rozvody v České republice, stejně jako ve všech vyspělých zemích, iniciují asi ve dvou třetinách ženy, tedy dvakrát častěji než muži. Není to proto, že by muži jako partneři byli v průměru nesnesitelnější než ženy jako partnerky, ale z toho důvodu, že ženy častěji nemohou v partnerství vydržet. Jako žena jste prostě citlivější a náročnější v tom, co od manželství očekáváte. Muži dokážou dlouhodobě přecházet věci, které jim vadí, následně jako "řešení" používají útěk k práci, do hospody nebo k milence, ale na svou ženu jsou už zvyklí a pohodlní něco zásadního měnit. Když si muž se svou ženou nerozumí a když ve vztahu panuje ne-pohoda, tedy když se vytratí základní atributy manželství, ženy trpí více a chtějí to řešit. Když se rozvádí osmadvacetiletá žena, mnohým se možná honí hlavou, co tak hrozného se stalo, že se rozvádí tak brzy a že se nesnaží svazek udržet?! Jenže vstupem do manželství každý překračujeme jistou hranici, za kterou jsou věci jinak než před ní. I když druhého dobře známe, sňatkem jakoby zavíráme zadní vrátka a určité věci v našem životě se mění. U mnohých párů k lepšímu, ale najdou se i tací, kterým se společným soužitím nebo uzavřením manželství spustí nefunkční rodinné vzorce. V tu chvíli je opravdu čas vzít nohy na ramena, byť by to bylo týden po svatbě. V manželství se ale ani žádná dramata konat nemusejí, a stejně se lidé rozvádějí. Když to neklape a manželství je spíš utrpení, proč to zakoušet dalších deset let? Rozvod v pětadvaceti není věc, kterou se chlubíte na potkání, ale vše má své příčiny a důsledky, a je třeba zvážit, která varianta je pro vás nejvhodnější. Když cítíte, že váš sňatek byl přehmat a omyl, nemá smysl se další roky zbytečně trápit v něčem, co bolí, nefunguje a co vás vyčerpává.
Otřepat se a jít dál
Ať je společnost vůči rozvodům jakkoli tolerantní, pořád platí, že lidé se rozvádějí opravdu neradi a většina z nich vnímá rozvod jako zborcení snu o partnerství na celý život, a tedy jako velkou prohru. Zcela automaticky tak mají tendenci přemýšlet, kde udělali chybu a jak v životě pokud možno podobnou věc už neopakovat. Pocity vlastního selhání nezávise-jí primárně na věku jako takovém, ale spíš na osobnosti člověka, do které se promítají obrazy z dětství a předchozí vztahy. Nejtěžší pocity selhání zákonitě nastupují u žen s nízkým sebevědomím. Pokud s nimi rozvod zacloumá, už si nemusí dál věřit. Mohou samy sebe přesvědčit o tom, že už je nikdo nebude chtít. Prakticky každý člověk po třicítce je už recyklát zmrzačený předchozími rozchody. Naopak začne-li váš další partner mluvit o svatbě, budete raději dvakrát měřit a jednou řezat. Když už jste se jednou rozvedla, nedá se to vzít zpět. Nemá smysl poslouchat řeči vaší matky o tom, jak hodný to byl kluk, nebo kamarádek o tom, jak vám to spolu slušelo a že jste spolu vypadali tak šťastně. Ony s ním nechodily a nežily, a hlavně ony nejsou vy!
Rozvod je jen etapa, kterou dříve či později překlenete
Oproti tomu je nefunkční manželství běh na dlouhou trať, kde běží oba bosí po ostrých skalách a trní. Svatba není příprava na krásné dny, kdy je partnerům spolu dobře. Oba musí fungovat i ve chvíli, kdy jim spolu dobře není. Ať je to těhotenství, první dítě, nemoci, finanční pohroma nebo cokoli jiného. Chcete-li mít trvající vztah, musíte do toho jít naplno. Dlouhodobé vztahy fungují podle principu "jsme spolu, protože máme společný cíl". A tento cíl s sebou automaticky nese i nepříjemnosti. Odložte minulost. Můžete ji svléct jako kabát, který vám už nesedí, a můžete začít znovu a lépe. Ale připravte se na to, že to nebude úplně snadné, že to bude chvílemi ne-příjemné, že nový vztah také nebude ve všem ideální. Nepříjemnosti rozvodu vám ale stojí za to, abyste na-šla svou spřízněnou duši a žila s člověkem, se kterým vám bude dobře a ke kterému patříte.