Kamarádka, nebo přítěž?

Každá z nich by měla být vaší oporou, vrbou, zdrojem radosti a možnosti sdílení, každá z nich by tu pro vás měla být, kdykoli potřebujete. O tom je kamarádství. O skutečnosti, že jste tu jedna pro druhou tak trochu v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci.

O ženských přátelstvích se toho říká hodně. Někdo je považuje za věc, které přetrvá i největší pohromy, jiní tvrdí, že ženy jsou kamarádkami jenom proto, že muži by nestíhali to množství "zbytečných" informací, které si vyměňují, další si stojí za tím, že "babince" podporují v ženách jejich biologickou ženskou podstatu a umožňují předávání generačních zkušeností. Pohledů na toto zvláštní pouto si jistě i vy sama najdete spoustu. Pravdou v každém případě je, že asi každá z nás má jedno opravdu výjimečné přátelství a pak pár kamarádek, které patří k těm blízkým. Zbytek bývají prostě "známé", které sice rády vídáme, ale ve své těsné blízkosti je ve skutečnosti potřebujeme mnohem méně. Ve všech těchto kategoriích by však mělo platit jedno shodné pravidlo: to, co dávám, také dostávám!

Ideální přátelství?

Je jasné, že nic není dokonalé, a sem tam i své nejlepší kamarádce musíte odpustit nějaký ten přešlap, zvládnout drobnou hádku nebo s ní nesouhlasit, když vám představí svého nového chlapa, který se vám nelíbí. To všechno je v pořádku, jestli se přesto všechno dokážete přenést, protože víte, že základ vaše přátelství je dostatečně pevný a že jedna druhé všechno říkáte právě proto, že jste si výjimečně blízké a vzájemně vám na sobě nesmírně záleží. Tak moc, že si na rovinu vynadáte, když se jedna z vás pokusí vyjít si ven v něčem, co vážně není prima, a dotyčná se po kritice se neurazí, ale spíš rozesměje...

Na dluh!

Horší je, když si jednoho dne uvědomíte, že najednou nemáte chuť své kamarádce zvednout telefon, mluvit s ní nebo jít na pravidelné kafe. Taky znáte ten pocit, že jí máte plné zuby? Stává se to, pokud se nashromáždí drobnosti, které pro ni děláte tak často, až se to pro ni stane samozřejmostí. Stává se to i tehdy, když si z vás udělá vrbu do té míry, že najednou vidíte sama sebe, jak za ni řešíte její problémy. Normální a pochopitelný je pocit z "přesycení" i v okamžiku, kdy máte spoustu své práce, starostí a vaše kamarádka přesto potřebuje řešit malichernosti, zdržuje vás a chová se sobecky nebo také neohleduplně, protože to skutečné kamarádky nedělají. Máte i vy pocit, že jedete v kamarádství tak trochu na dluh? Že jste tu víc vy pro ni než ona pro vás? Zbavte se výčitky, že takové skutečné přátelství by mělo být bezpodmínečné. To mělo, ale oboustranně! A pokud není, je nejvyšší čas s tím něco dělat...

Říkejte, co cítíte

U nefungujícího přátelství mezi dvěma ženami je postup podobný, jako když se pokoušíte napravit pokulhávající vztah s chlapem. To první, co musíte udělat, je promluvit si. Jestliže máte být i nadále skvělými přítelkyněmi, je nezbytné, abyste vzájemně věděly, jak se cítíte, co vám na sobě vadí a proč a jestli jsou to chyby, nedostatky či nedorozumění, jež jste si schopné neustále nevyčítat. Možná to nebude příjemné, ale oproti řešením potíží s chlapem tu přece jen je jedna podstatná výhoda: ženy na rozdíl od mužů velmi rády mluví, takže jedna z druhé nebudete důvody neshod "tahat jako z chlupaté deky". Spíš se připravte na vodopády slov a raději se předem dohodněte, že kdyby se situace stala nepřehlednou, obě preventivně na chvíli zmlknete. A že obě v diskusi dostanete stejný prostor, aby to vůbec bylo k něčemu. U skutečných kamarádek, které mají šanci ještě na dlouhé roky silného pouta, by tohle mělo docela dobře zabrat. Vymluvit se, to je přece ta nejlepší terapie!

Dejte druhou šanci

Pokud se nedohodnete nebo cítíte, že se stalo něco, co jde přes všechny vaše zásady a proti vašim zájmům a přesvědčením, je to jasné. Ať za vámi stojí třeba deset let přátelství, přece se nenecháte dál využívat nebo vysávat, případně manipulovat?! Jestliže se vám naopak povedlo najít "jádro pudla" a už víte, proč to mezi vámi, nejlepšími přítelkyněmi, drhlo, máte vyhráno. Zbývá jen spolknout hrdost, obejmout se a dát vám oběma u dobrého vína druhou šanci. Možná se chvíli nebudete vídat tak často, možná se pár týdnů budete vůči sobě chovat trochu obezřetněji, nicméně - jak už jsme řekli v začátku: ženské přátelství je schopné přežít takřka cokoli, takže v klidu. Brzy to bude jako dřív. A možná ještě lepší, když už víte, čeho se vzájemně vyvarovat.

Vyrovnanost, prosím!

Chybovat je lidské, odpouštět božské. Na to myslete především. A nesuďte své kamarádky příliš přísně. Zkuste si spíš vždycky nejprve představit, jakou reakci byste přivítala vy sama - když dojde na hádku, průšvih, nedodržení slibu, cokoli. Líbilo by se vám zavržení na první pokus nebo vědomí tlaku, že jednou už jste šlápla vedle a podruhé vám to kamarádka nepromine? Kdepak. Přátelství je pakt plný důvěry, svobody i zmiňovaného odpuštění. Jen ho nikdy nesmí být tolik, aby to vadilo tomu, kdo odpouští, ani tak málo, aby to dostávalo do úzkých člověku, jež odpuštění potřebuje... Jen tak pro vás může být takový vztah přínosem a vydržet vám třeba po celý život!

Text: Sára Kleinová

Zdroj: Časopis PERFECT WOMAN