Moje malá holčička

Čím je vztah mezi matkou a dcerou výjimečný a kde jsou skryté jeho nástrahy?
Snad každá žena touží po holčičce, po dceři, ze které časem vyroste nejen mámina pomocnice, ale také kamarádka po zbytek života. Když jste byla malá, byla pro vás maminka tou nejlepší bytostí na světě. Chtěla jste být stejná jako ona. Sledovala jste, jak se obléká, zkoušela si její lodičky a potají si namalovala pusu její rtěnkou tak, že jste vypadala jako klaun v cirkusu. Asi i nyní si dokážete vybavit, jak vaše maminka voní nebo voněla. Chtěla jste jí pomáhat v kuchyni, umět roztloukat vajíčka se stejnou samozřejmostí a obdivovala jste, že přesně ví, co má dát do bábovky, aby byla tak sladká a vláčná, jak to umí jen vaše maminka. Když jste odjela na školu v přírodě, první, po kom se vám začalo stýskat, byla zase ona. Nejvíce ze všeho vám chybělo její pomazlení, objetí, v němž jste se cítila přijímaná a v bezpečí.

Mea culpa

Jak čas plynul, začala jste si všímat, že děláte něco špatně. Když jste si ještě neuměla pořádně zavázat tkaničky, věděla jste, že maminku zdržujete, když odměřeným tónem říkala, že kvůli vám přijde pozdě do práce. Mrzelo vás, když vám vyčítala okopané špičky nových lakovek, a nedovolila jste si půjčit vašim kamarádkám její šperky a šátky, protože by se určitě zlobila. Nechtěla jste vidět její zklamané pohledy, když jste přinesla domů čtyřku. Vždycky jste se přece snažila udělat jí radost, ale pokaždé se to nepovedlo. Cítila jste se pak provinile, že je maminka kvůli vám nešťastná.

Máma to vyřeší

Když jste si našla první lásku, svěřovala jste se jí se vším, co prožíváte. Sdílela jste s ní svůj život a ona věděla o každém vašem úsměvu i slze. Vždy stála na vaší straně a nabídla vám rameno, kde jste se mohla vyplakat. Vkládala do vás velké naděje. Viděla vás, jak přebíráte červený diplom v aule Karolina a stáváte se uznávanou osobností. Přitom vaše přijímačky na gymnázium prožívala plná stresu a hrůzy jako z konce světa – co když se tam nedostanete! Ona byla ta, se kterou jste si dala první skleničku vína a která s vámi šla ke gynekologovi pro antikoncepci, kdyby náhodou…, aby měla klid, a vy jste si tak začala užívat bezstarostného sexu.

Máma ví všechno líp

I po svatbě vám byla maminka vždy nablízku. Ona byla tou, kdo vám poradil, jak si zařídit byt, že tahle komoda by byla lepší v ložnici než v předsíni a že ten obraz jste pověsila příliš nízko. Dál vám kupovala kabelky, přívěsky i šaty a vždy vás kritickým okem pozorovala, zda vám to sluší. Jakmile jste zvolila nějakou nemožnou kombinaci, vždy měla nápad, jak to vylepšit. Abyste v té černé nevypadala moc smutně, hned stáhla šátek, který měla na sobě, a elegantně ho uvázala kolem vašeho krku. Vždy se starostlivě zajímala o to, zda se vám partner dostatečně věnuje, jestli už opravil ten kapající kohoutek a přišrouboval povolený práh, kam pojedete na dovolenou a že to triko, které nosí váš muž pod košilí, je jako z devadesátých let a že by ho měl sundat.

Pomoc, dusím se!

Možná jste právě vy zažila nebo zažíváte podobný příběh starostlivé mateřské péče, jenže každá žena dříve nebo později pochopí, že žije život své matky. Nepřestřihnete-li včas "pupeční šňůru", kterou vás maminka drží, nikdy nebudete sama sebou. Jsou ženy, které se kvůli vlivu své matky nikdy nevdaly, protože žádný z partnerů nebyl pro maminku dost dobrý. Jiné ženy se kvůli "lásce", kterou je jejich matka zahrnovala, rozvedly, protože jejich manžel byl v rozhodování až na druhém místě za maminkou.

Vliv matky na dceru dokáže být tak silný, že se mladá žena nedokáže vymanit a začít žít vlastní život. Možná ani nikdy nezjistí, co má ráda, co ji baví, kterou práci vlastně chtěla dělat, jaký styl oblékání je právě ten její, s kým chce žít, jak chce žít a jak chce vychovávat svoje děti.

Přestřihněte pupeční šňůru včas

Každý rodič se musí v očích dítěte zřítit z piedestalu, na který byl vysazen. Čím dříve (mělo by to být v pubertě) dcera zjistí, že její maminka není bez chyby, že ona není zodpovědná za matčino štěstí nebo neštěstí, a přijde tak pocit zklamání i pohrdání, tím lépe se dokáže osamostatnit, zjistit kým je, najít svoji vlastní roli v životě a vytvořit skutečně zdravý a přátelský vztah se svoji matkou, který bude postaven na respektu a lásce, nikoliv na závislosti a manipulaci. Jen tak se mohou z dcer a matek stát nejlepší kamarádky na celý život. Odpor dcer vůči matkám je v určitém období zcela v pořádku a je důležitý právě proto, aby došlo k separaci, aby se dcera uměla podívat na svět svýma očima, ne očima své matky. Pořádná puberta je důkazem toho, že se takové oddělení skutečně povedlo. Některé dívky pubertou neprojdou, všechno vypadá na první pohled bezproblémově, ale později zjistí, že se nedokážou vůči svojí matce vymezit a zůstávají v jejím vlivu, a pak tato "puberta", kdy je třeba vzdorovat a postavit se proti a bojovat o vlastní prostor a názory, může přijít třeba ve třiceti, ale také nemusí přijít už nikdy. Typickým příkladem jsou matky, které zůstávají nejdůležitější osobou v životě dcery i přesto, že se dcera vdá a odstěhuje, a v podstatě zabírají místo jejího partnera.

Za vším stojí ona

To, jaká nyní jste, silně ovlivnil vztah, který jste měla a máte se svoji matkou. Ať už máte nízké sebevědomí, neumíte žít v dlouhodobém vztahu, jste příliš tvrdohlavá nebo se naopak každému snadno podvolíte… Budete-li se chtít dopátrat prapůvodu všeho, co se vám v životě děje, zjistíte, že někde na samém začátku za tím vším stojí vaše máma. Právě ona nebo i její absence zůstane vždy hlavním zdrojem vašich potíží, traumat, ale i radostí a lásky.

Váš život ovlivnil i postoj vaší matky vůči vašemu otci. Dnes se často stává, že otec v rodině nemá takovou pozici jako dříve. Není onou hlavou rodiny a to může mít na dcery negativní dopad. Otec, který zůstává v pozadí nebo chybí úplně, má vliv na nalezení vašeho životního partnera. Matka, která zastává svoji roli a navíc zastupuje tu otcovu, má pak v očích dcery neomezenou moc a dokáže všechno. To v dceři vyvolává pocit, že ona tohle musí zvládnout také. Je příliš emancipovaná, nezávislá, má pocit, že nikoho nepotřebuje a všechno zvládne sama. Logicky si pak o to hůř hledá partnera, který by se jí vyrovnal.

Doprčič! Jako ona!

Každá dcera by měla alespoň jednou v životě vyslovit větu: "Sakra! Teď jsem úplně jako moje matka!" Musíme si uvědomit, že od svých matek přejímáme nejen samotné mechanismy, jak něco dělat, ale i postoje a názory. Jenže vy jste samostatná bytost. Máte právo žít svůj život a ne život někoho jiného. Čím silnější a nezdravější pouto si k vám vaše matka vytvořila, tím bolestivější pro ni i pro vás bude "chirurgický řez", jenže vaše štěstí a její štěstí jsou dva různé světy, které se sice prolínají, ale nejsou totéž. Ke skutečně zdravému sblížení může dojít jen ve vztahu dvou dospělých žen, kdy si matka své dcery váží, i když řadu věcí dělá jinak než ona, a dcera bere matku jako tu zkušenější, ke které si může přijít kdykoli pro radu. Možná časem dospějete k názoru, že tyhle šaty jsou na vás fakt nemožné a že máma měla pravdu i s tím, že ten chlap je blbec. Ale pro vás, váš život i pro vaši maminku bude vaše vlastní poznání mnohem přínosnější a hodnotnější, než kdybyste byla jen poslušná holčička.