Nepropadejte falešným iluzím

Je jeho přátelství s ex možná realita, nebo čistá utopie? Nevyjádřil bych to lépe, a tak sahám po slovech Harryho z kultovního filmu Když Harry potkal Sally: "Muži a ženy nemohou být přáteli, protože jim to vždycky překazí sex..."

Před časem se možná nechali navzájem vyškrtnout z občanky a snažili se vygumovat ze života. Tak čím to, že si jeho ex na něj stále dělá nárok, a jak se zdá, jemu to ani moc nevadí? Není mu za těžko o ní před vámi vyprávět, zdůrazňovat její přednosti, být s ní v pravidelném kontaktu a vídat se.

Nemám úplně v lásce mediální klišé, že ženy a muži jsou dva živočišné druhy, které pocházejí z různých planet. Je ale pravda, že kdyby na tom něco nebylo, odborníci na gender by neměli co jíst. Zakopaný pes je podle mě v perspektivě, kterou jsme zdědili asi po svých praprapradědcích, kteří se prodírali lesy a k lovu jim přišel vhod spíš pohled do dálky než nablízko. Kdyby přebírali bobule, možná by nám dneska neunikalo tolik detailů, které jsou pro vás ženy důležité a na nichž někdy pro změnu až moc lpíte. A tak nám občas není vůbec zatěžko vyrazit na hochnóbl rodinou oslavu třeba v bermudách s palmami. Oblečení jako oblečení, no ne?! Obdarovat vdavekchtivou přítelkyni žulovou kostkou místo prstýnku. Kámen jako kámen, no ne?! Zůstat u exmanželky na večeři, protože je přece úplně jedno, kde se najíme. Anebo jak říkáte, klidně poskytnout svůj dům k dispozici expartnerce, protože nemá kam dát věci. Náš pragmatismus někdy opravdu až bolí a nejvíc bohužel nevinné oběti kolem nás.

Pár takových opravdu "čistých" duší znám a jedním z aspektů jejich hodnotového žebříčku, kde praktičnost stojí nad emocemi, je i jejich averze k řešení konfliktů. Jak říká doktor Pavel Špatenka, "muž si nepřeje být rušen svým emocionálním nitrem. Tak se ho rád zbaví přenesením na svou ženu." Olga Medíková, lektorka managementu a komunikace, která na téma konfliktů v mezilidských vztazích vydala několik knížek, dává těmto mužům nálepku "uhýbači". Je pro ně příznačné, že situaci buď jako konfliktní vůbec nevyhodnotí, a pokud ano, nemají chuť a energii se v ní jakkoli angažovat. Prostě zaujmou pozici "mrtvý brouk" a čekají, až se sama nějak vyřeší. Často také doufají, že na uhašení plamínků konfliktu stačí jen jedno gesto granda. Jako můj kamarád Richard, který velkoryse přenechal své exmanželce prakticky všechny své pozemské statky, včetně repre vily na Ořechovce, a doufal, že si tím zajistí klid od ní i soudních tahanic. Omyl! Bývalá manželka živící se jako designérka na volné noze, jejíž studio peníze ve skutečnosti spíš žere, než vydělává, potřebuje kromě jasně vyměřených alimentů na děti i pravidelný cash. A Richard, pro něhož je důležitější pohled z horských štítů do údolí než na utěšeně se rozrůstající bankovní konto, bez reptání solí.

Těmito příklady praktičnosti, které paradoxně končí absolutní nepoužitelností pro život, vás ale, Nino, nechci ukolébat. Častěji než známkou určité neotesanosti v partnerských vztazích jsou totiž výrazem naprosto uvědomělého komfortu, který muži ve své situaci nacházejí. Vašeho Martina neznám, ale docela bych si vsadil na to, že i on po rozčarování ze zkrachovalého vztahu našel ve vaší situaci určité zalíbení. Kterému chlapovi by koneckonců neimponovalo, že o něj usilují minimálně dvě ženy najednou. Kterému chlapovi by nevyhovovalo, že s novou partnerkou nemusí tak docela opouštět staré zajeté koleje. O tom svědčí všechny ty kompromisy, zájem o trávení společného času a vstřícné kroky k jeho bývalé, které se snaží maskovat odkazem na praktickou a logickou stránku věci. "Pracujeme přece v jednom oboru, tak chodíme na stejné akce. Žili jsme spolu X let, tak je jasné, že se v našem domě chová jako doma. Tebe ale miluju!" dodává jedním dechem, protože dobře ví, že praktický aspekt vás možná na chvíli ukonejší, ale co vás spolehlivě odzbrojí, jsou emoce.

A tak to podle mě vidíte naprosto správně, když píšete, že do vašeho vztahu přenáší něco nevyřešeného, co je mimo pole vaší působnosti. Přiznejte si to, Nino, zcela na rovinu, že tím světlem na konci tunelu vy prostě nejste. A jak dlouho si budete s touto falešnou představou pohrávat, je čistě na vás. Promiňte, že to říkám tak natvrdo, ale mám pocit, že jste od samého začátku sklapla deštník a jen čekala, kdy přijde první bouřka. Říkáte, že jste se domluvili na nějakých pravidlech, která nějak fungují. Jak sama píšete, situace se díky nim ale nijak zvlášť nezlepšila. Pokoušíte se z tohohle spletitého labyrintu vybruslit a končíte pořád ve slepé uličce, ve které narážíte stále na svůj obraz. Ten se vám ale vůbec nelíbí. Zkuste ho teda opravdu nějak změnit. Radím přestat ustupovat chlapovi, který vlastně ani neví, co chce.

Pavel Biedermann

Zdroj: Časopis Perfect Woman