Průvodce svatebními tradicemi

Proč musí mít správná nevěsta něco modrého, starého, nového a půjčeného? Proč se čerství novomanželé zasypávají sprškou rýže a proč má ženich přenášet nevěstu přes práh?

Svatba je odpradávna propracovaným obřadem opředeným celou řadou zvyků a tradic. Zatímco dnes některé z nich praktikujeme proto, že se to tak zkrátka dělá, že bychom bez nich nedocílili té pravé svatební atmosféry nebo proto, že nám připadají jako vtipné osvěžení programu svatebního dne, v minulosti měly hluboký význam a byly přirozenou součástí koloběhu života, která oddělovala sváteční od všedního.

Jedině v bílém

Nádherné bílé šaty jsou dnes snem většiny nevěst. Tradice bílých svatebních šatů přitom patří k nejmladším zvykům. Jejich průkopnicí se stala anglická královna Viktorie. Když si v roce 1840 brala prince Alberta, dala před tradiční stříbrnou nebo zlatou přednost panensky bílé. Díky čerstvému vynálezu fotografie mohly Viktoriiny snímky obletět svět a nastolit tak precedens v oblékání dalších generací nevěst. Dívky bez šlechtického původu se běžně oblékaly do svých nejlepších šatů, které nosily i při jiných svátečních příležitostech. Svatební šaty na jedno použití si mohly ženy dovolit až po skončení druhé světové války. Bez ohledu na původ se však nevěsty řídily určitými pravidly spojenými s volbou barvy šatů. Za nevhodnou se považovala černá jakožto smuteční barva a červená jako barva spojená s prostitucí.

Nové, staré, modré, půjčené

Proč má mít nevěsta něco nového, starého, modrého a půjčeného? Nové odkazuje k novému směru života, staré naopak znamená kontinuitu. Nemělo by však jít o něco obyčejného. Například staré spodní prádlo šťastné manželství neposichruje. Význam starého ve svatební výbavě je spíš symbolický. Nejčastěji si nevěsty berou starý rodinný šperk, aby vyjádřily svou sounáležitost a úctu ke své rodině. Modrá je tradičně spojována s nevinností, skromností, věrností a láskou. Všimněte si například při návštěvě kostela, že Panna Marie je nejčastěji zobrazována v modrém rouchu. Vypůjčeným doplňkem byste měla vnést do svého manželství štěstí. Nejde jen o to, že je daná věc půjčená. Záleží také na tom, od koho si ji půjčujete. Svatební šaty z půjčovny se nepočítají. Lepší je půjčit si něco od šťastně vdané ženy - maminky nebo kamarádky - od níž může kus štěstí přejít na vás.

Zlé duchy zahnati, štěstí v manželství míti

V minulosti se věřilo, že štěstí v manželství mohou ovlivnit nejen střepy z rozbitých talířů, čtyřlístek v botě, počasí nebo barva oblečení, ale i duchové. Od toho jsou na svatbách družičky, které by měly být oblečeny v podobných šatech jako nevěsta, aby zlé duchy zmátly a k nevěstě je nepustily. Existuje dokonce teorie, že nevěsta nosí závoj proto, aby se do jejího těla nemohl duch dostat ústy nebo nosem. S duchy souvisí i tradice přenášení nevěsty přes práh. V předkřesťanských dobách se věřilo, že duchové předků neopouštějí rodný dům. A jelikož byla žena považována za strážkyni rodinného krbu, museli ji duchové nejdříve schválit. Přenášení nevěsty přes práh domu byl v podstatě iniciačním rituálem, kterým byla žena přijímána do nové domácnosti. Aby si nevěsta získala přízeň domácích duchů, obcházela spolu se svým manželem stůl či krb, klaněla se a přinášela jim dary.

Hojnost, plodnost, bohatství

Další řada tradic zajišťuje, aby budoucí manželský pár žil v hojnosti a blahobytu a bylo jim dopřáno potomstvo. Proto jsou po skončení obřadu manželé zasypáni hromadou rýže, květinami a okvětními plátky, které mají přilákat bohyni plodnosti. Symbolem plodnosti je i svatební dort. Spojení s plodností vychází ze základní suroviny - obilí. Aby bylo manželství požehnané, usazovalo se na klín nevěsty malé dítě, a aby netrpělo nouzí, vkládala si nevěsta do střevíčku minci.

Svatební rychloprůzkum

Staré svatební zvyky a tradice již nefungují v tomtéž společenském, duchovním a kulturním rámci jako kdysi. Jak je vnímají a jaký k nim mají vztah dnešní páry? Které by nejraději úplně zrušily a které naopak na svatbách vedou? Zjistili jsme v našem bleskovém průzkumu!

Top 5 nej tradic

Mezi stálice svatebních tradic patří házení svatební kyticí, společné rozkrajování a rozdávání svatebního dortu a zasypávání novomanželů rýží (i když bílá zrnka stále častěji nahrazují bubliny z bublifuku, které vypadají na fotkách přece jen efektněji). Nevěsty také dnes pečlivě střeží, aby jejich budoucí manželé před dnem D neviděli svatební šaty. K nejstarším tradicím patří samozřejmě i svatební noc. I dnes je to zvyk velmi oblíbený, i když poněkud rozporuplný... Dnešní páry si zamlouvají svatební apartmány a aranžují lože, ale v praxi je nakonec využívají spíše k zaslouženému odpočinku po náročném dni než k bujarým novomanželským hrátkám.

Svatební postrachy

Absolutně největším propadákem a noční můrou většiny nevěst je únos. Prosezené hodiny při čekání na ženicha v zařízení x-té cenové kategorie zcela pochopitelně nepatří mezi nejkrásnější zážitky dne D. Z našeho průzkumu také vyplývá, že většina párů by nerada vzpomínala na nasazování chomoutů a připevňování koulí k noze. K favoritům nepatří ani společné pojídání polévky nebo zametání střepů z rozbitého talíře.

Resumé

I když jsou staré zvyky a obyčeje dodnes součástí svateb, dnešní páry vybírají opravdu střízlivě. Řídí se sympatiemi, ale i tím, co dobře vypadá a bude efektní na fotkách. Když dojde na nějaký ten chomout nebo vzájemné krmení, jde spíš o záběry pro fotografa, než o prožívání tradic jako takových. Dnes již není svatba svázána s širším společenstvím (například celou vesnicí). Je vnímána jako intimní záležitost snoubenců, a tak není divu, že si řada z nich vymýšlí vlastní originální svatební zvyky. Petra a Tomáš nestáli o žádné svatební dary, a tak zorganizovali svatební aukci: "Všechny hosty jsme požádali, aby místo darů a peněz do obálky přivezli nějaký poklad, který se bude hodit do malé chalupářské dražby. Sešly se opravdové skvosty: paroží, staré kuchyňské nádobí, kuchařky na stěnu, kusy starého nábytku. Při licitování o to harampádí jsme se náramně pobavili a výtěžek z akce jsme věnovali na renovaci kaple, v níž jsme se brali." Zvyk zařadit do garderoby nevěsty něco starého a nového nahradili Tereza a Honza rozsvícením svíček: "Když se zešeřilo, rozdali jsme oběma našim rodinám velké bílé svíčky. Se zapalováním jsme začali my dva a od nás další a další. Byl to úžasný zážitek a symbol propojení našich rodin. Fotograf zachytil naše světla z výšky, takže na to máme krásnou památku." Na závěr přidávám jednu tradici vlastní. Jako každá nevěsta jsem si nechala uvázat nádhernou kytici, se kterou se mi ale nechtělo loučit. Vyhodit ji do vzduchu, aby ji chytila, pomačkala a nechala zvadnout nějaká jiná? Ani náhodou! Kytičku jsem si nechala pěkně usušit a dokud se z ní nestane lapač prachu, budu se jí kochat. Aby bylo ale tradici učiněno zadost, koupila jsem malého ženicha - hadrového panáčka - abych budoucí nevěstu neošidila.

Text: Sára Kleinová

Zdroj: Časopis Perfect Woman