Rebelky z Oxfordu - Odvážné čtení pro výjimečné ženy!

Viktoriánská doba, magická scenérie Oxfordu, bojovnice za ženská práva a jeden neskutečně přitažlivý vévoda z Montgomery. Přečtěte si příběh o zakázané lásce a spalující vášni, kterou nedokážou spoutat ani svazující konvence a přísná etika. Také zbožňujete historické romance okořeněné pořádnou dávkou jiskření mezi hlavními hrdiny? Nechte se unést příběhem, který si vás získá od první stránky. Rebelky z Oxfordu - Jak svrhnout vévodu vychází v nakladatelství Cosmopolis.

Píše se rok 1879 a svět ovládaný muži se otřese v základech.

Annabelle Archerová dostane jedinečnou příležitost stát se jednou z prvních studentek Oxfordské univerzity. Stipendium jí poskytne dámský spolek, který se snaží prosadit volební právo pro ženy. Má to ovšem jednu podmínku - Annabelle musí na oplátku najít vlivného muže, který se postaví za zájmy spolku. Jejím cílem se stane chladný a vypočítavý vévoda z Montgomery, který na příkaz královny řídí britskou politiku.
Když si Annabelle najde cestu na jeho panství, rychle si uvědomí, že největší výzvou bude mu odolat. Vévodu tvrdohlavá intelektuálka dohání k šílenství, a co je ještě horší, zdá se, že kvůli ní úplně ztrácí svou chladnou rozvahu. Ale nebyl by nejlepším stratégem v zemi, kdyby se s ní nepokusil vyjednat docela jinou dohodu...

Evie Dunmore

Evie Dunmore, bestsellerová autorka USA Today, spojila při psaní série Rebelky z Oxfordu kouzelné scenerie města Oxford se svou vášní pro historické romance, ženské průkopnice a vše viktoriánské.
Vystudovala diplomacii, a to právě na Oxfordské univerzitě. Živí se jako konzultantka a je členkou Asociace romantických spisovatelů RNA. V současné době žije v Berlíně a lásku k Velké Británii 19. století soustřeďuje do svého psaní a sbírky tartanových plédů.

Ukázka z knihy:

Přijímací salon viděla jako v mlze a potom už kakofonie hlasů i hudba utichly a její rozpálenou tvář ochladil studený vzduch. Montgomery šel dál a stále zíral přímo před sebe, nespokojenost kolem něj vířila jako pára.
"Radím vám, abyste se od Ballentina držela dál," prohlásil.
"Nemám v úmyslu držet se u něj blízko, Vaše Milosti."
"Tančila jste s ním."
"Protože on a lady -"
Kousla se do rtu. Nemusela mu nic vysvětlovat. Byla svou vlastní paní.
"Až vás příště přijde požádat o tanec, odmítněte ho," řekl. "Jeho společnost je pro vás nebezpečná."
Spustila ruku z jeho paže, hrdlo sevřené pocitem marnosti. "Pak byste si možná měl celou záležitost vyřídit s lordem Ballentinem."
Zastavil se a slušné chování - k čertu s ním - ji donutilo postavit se mu tváří v tvář.
Oči mu hněvivě žhnuly. "To jsem právě udělal," oznámil jí. "Vyřídil jsem si to s ním, ačkoli vzhledem k tomu, jak dneska večer vypadáte, možná zapomněl na pud sebezáchovy."
Vystrčila bradu. "Co je špatného na tom, jak vypadám?"
Pohledem sjel na její obnažené hrdlo a v očích se mu zablesklo něco temného. "Špatného?" zopakoval.
Zamračila se na něj. Skoro si přála, aby řekl něco ošklivého.
"Sakra," zasyčel, "nehrajete si na stydlivku, že ne?"
"Já -"
"Dnes večer jste ta nejpřitažlivější žena v celém tanečním sále," přerušil ji, "a očividně nechráněná flirtujete s tím nejhorším londýnským prostopášníkem, takže si každý přítomný muž myslí, že jste lehce k mání."
Ona že flirtuje?
Nikdy ho neměla ráda méně než v tuhle chvíli. "Kvůli mně si nedělejte starosti, prosím," odpověděla. "Dokážu se o sebe postarat sama."
Zamračil se. "Tak v tom se neshodneme."
Vedl ji pozpátku a světlo najednou zesláblo a stěny jako by ji obklíčily.
Vmžiku vystřízlivěla.
Stála ve výklenku a nad ní se tyčil muž. Z tanečního sálu k nim doléhaly slabé tóny hudby, jako by byl vzdálený sto mil.
Zatraceně. (...)
Sklonil hlavu a ona ucítila jeho rty, hladké a hedvábné, na svém krku.
Políbil ji?