Rituály od rána do večera

Ráno vstaneme a musíme si dát kafe z oblíbeného hrníčku. Čeká-li nás test, pohovor, bereme si amulety, chodíme na ně ve "šťastných šatech", prosíme anděly či jiné "mocnosti"... Každý máme své rituály. Patří do našeho života a hrají v něm velkou roli. 

Rituály patří k lidstvu odjakživa. Ještě v době, kdy naši praprapraprapraprapředci sedávali u ohně v jeskyních, neodešli do boje bez bojovného tance a křiku, před lovem měli své rituály, které jim měly zajistit přízeň bohů nebo přírody, jiné rituály přicházely na řadu při námluvách... Naplňovali dny pravidelně mnoha malými i významnými úkony, jež měly za úkol posílit sebedůvěru, naplnit okamžik atmosférou výjimečnosti, přidat trochu tajemna a kouzelnosti, zajistit úspěchy pro jednotlivce i celé tlupy nebo kmeny. Koneckonců když se ještě dnes podíváme na tzv. primitivní národy, které žijí nadále v těsném spojení s přírodou a respektují její zákony, rituály tvoří značnou část jejich života. Z našeho pohledu jsou některé možná trochu drsné, neetické, "necivilizované", ale k nim prostě patří a snaží se předávat si je dál a dál. A k tomu, vedle těchto obecně předávaných, mají ještě všichni členové těchto národů své malé rituály, kouzla a zvyky, jež je posilují na cestě životem nebo jim dodávají pocit jistoty. A v tom se od nich my, lidé cilivizovaní, lišíme jen pramálo!

Základní pojmy

"Rituály jsou předem dané obřady se symbolickým obsahem, týkají se náboženství, ale i běžného lidského života. Jsou nám vlastní od pradávna, cítíme se s nimi spíše dobře, v souladu s tradicí, rodinou nebo vyššími principy," potvrzuje brněnská koučka a psycholožka Mgr. Katarína Bradáč s tím, že své rituály má skutečně každý. "Potřebujeme je. Přesto, nebo právě proto, že často působí záhadně, magicky, jsou pro nás přitažlivé. A pro nás lidi je důležité něčemu věřit, něčemu, co přesahuje rozumové chápání a pomáhá nám překonat nejednu strast." Mezi ty nejčastější celospolečenské rituály patří ty tzv. přechodové. "Ty nás převádějí z jednoho společenského stavu do jiného. Z dětství do adolescence, z adolescence do dospělosti nebo se týkají párového soužití, narození a smrti či moudré staroby. Každé křtiny, svatba, oslava narozenin, loučení se se zemřelými, to jsou tzv. přechodové rituály. Ale patří k nim i ty spojené s přírodou - známé vynášení Morany, když končí zima, stavění tzv. májky, ohně pro "čarodějnice" tu samou noc, rituály spojené s Vánocemi, Velikonocemi a podobně. Vždycky jich bylo co nejvíce a měly zdůraznit, že se děje něco význačného," podotýká ještě psycholožka.

Každý máme své

K těmto obecně platným a aplikovaným pak přidáváme každý sám za sebe ještě své drobné rituály. "Než odcházím do práce, vždycky se přede dveřmi na chvíli zastavím, zhluboka se nadechnu a sama sobě slíbím, že ten den zvládnu, jak nejlépe budu moct. Pak přidám letmý pohled do zrcadla a usměju se sama na sebe. To, co možná vypadá jako bláznivina, je pro mě důležité - odcházím z domu dobře naladěná, dokážu ignorovat davy špatně naladěných lidí v metru, v ulicích i v práci. A snáz tak zvládám každý den," vypráví o svém rituálu dvaatřicetiletá bankovní úřednice Jitka. "Pro mě je zase důležité, abych si udělala čas sama na sebe před usnutím. Věřím na tzv. vizualizaci a zvykla jsem si, že si večer na chvíli lehnu, zavřu oči a maluju si v barvách, čeho chci dosáhnout. Doma, v práci, mezi přáteli, v čemkoli. Pomáhá mi to i jako posilující rituál, když mě čeká třeba zubař, kterého se strašně bojím. Pak si představuju, že všechno bude v pohodě, že to zvládnu. A většinou to vychází," líčí svůj osobní rituál osmadvacetiletá trenérka Markéta. Jiní jsou zase zvyklí, že večer na okně zapalují svíčku, aby poděkovali za hezký den, další se motivují před důležitým jednáním tím, že mluví se svým odrazem v zrcadle a hecují se, hezky nahlas si "fandí"...

Iracionálně racionální

Je toho mnoho, na co můžete určitě i ve svém okolí narazit, a přitom vůbec není pravda, že tohle dělávají jen "slabé povahy", ti, kteří si nedůvěřují, nebo lidé, jimž chybí reálný pohled na svět. "Umím si představit sebejistého pragmatického muže, který nedá dopustit na vánoční rituály, a také jemnou, kreativní, filozofující ženu, která o Vánocích vycestuje do Barmy a tam stráví svátky prací na projektu a vánoční stromek či adventní věnec zcela opomene," poukazuje psycholožka na to, že vás svými rituály mohou překvapit i lidé, u nichž byste to nečekala - s ohledem na jejich věk, povahu nebo třeba povolání. Do značné míry jde totiž o to, jak byli vychování, čím si prošli ve svém životě, co se jim osvědčilo při řešení potíží, jaké četli knihy, jakými se obklopovali a obklopují přáteli, o čem kdy snili a sní... A to podle obleku a kravaty nepoznáte.

Rituál, nebo stereotyp?

Rituály někdy vznikají také z určitých stereotypů, které vykonáváme tak trochu pro úsporu času, zjednodušení každodennosti a nastolení pevných bodů, podél kterých se mnohým z nás během dne snáze proplouvá životem. "Stereotypy - tedy ty kladně vnímané - zjednodušují denní činnosti, umožňují šetřit energii nebo kapacitu myšlení, mohou být velmi funkční, ale také bohužel omezující. Proto je dobré stereotypy podrobit čas od času ,hygieně´ a ujistit se, že jsou nám ku prospěchu," připomíná Mgr. Katarína Bradáč s tím, že jsou ovšem i stereotypy nežádoucí: "Slýcháme stížnosti, že už to dál nejde, například vztah se stal jedním velkým stereotypem, pohasla v něm jiskra a podobně. Tím by se snad dal odlišit nežádoucí stereotyp od oblíbeného rituálu." Kladné stereotypy se nicméně rituály stát mohou. To když po zvládnutí náročného dne zrekapitulujete, co jste během něj dělali, a zjistíte, že pokaždé se vám dařilo, když jste si vzali oblíbený svetr, když jste se šli ráno projít a podobně...

Nejčastější případy

Někdo má naplněný každý den svými malými rituály či příjemnými stereotypy, jež k rituálům mají příjemně blízko. Ale pravdou je, že v životě člověka jsou řekněme exponované dny, události, s nimiž si spojujeme rituály především. Když o něco jde, o něco usilujeme, připravujeme se na postup v práci, procházíme začátkem nového vztahu, chystáme se na cesty, musíme na důležitou schůzku nebo právě prožíváme zlomové období hned v několika směrech. Pak mohou být rituály takovou jistotou, berličkou, o niž se pomyslně opíráme. "Na druhou stranu někdo ve zlomovém období může od všech dosavadních rituálů záměrně odejít, protože se mu můžou spojovat s něčím, na co chce zapomenout, co je pro něj třeba bolestné," upozorňuje psycholožka Katarína Bradáč na individuální pojetí rituálů a nepřímo naráží na další zajímavou otázku: jsou pro nás rituály pokaždé pouze přínosem?

Vždycky v dobrém?

Když opomineme například nechvalně známé rituály voodoo, případy zaříkávání a jiných, většinou náboženských kleteb, může být na rituálech špatné nejspíš jen to, že na ně někteří lidé spoléhají příliš a nedají bez nich ani ránu.Nedůvěřují sami sobě natolik, aby se bez nich obešli den co den, hodinu za hodinou. "Někdy je přitom důležité, abychom něco pragmaticky vyřešili a nespoléhali se pouze na rituály, na to, že to samo nějak dopadne, jen proto, že jsme udělali něco, čemu věříme," podotýká Mgr. Katarína Bradáč. Věřit bychom totiž měli pořád především sobě a rituály vnímat jako příjemný doplněk a někdy také možnost, abychom se zastavili v poklusu běžného dne, zklidnili se a obnovili tzv. vnitřní dialog, věděli, co chceme, umíme a dokážeme a dali do toho všechno! "To, jaký vnitřní dialog vedeme, jak smýšlíme o sobě, o světě kolem, je velice důležité pro to, jakou realitu pak kolem sebe tvoříme. I v jaké vnitřně žijeme. Pomůže-li rituál k tomu, abychom si věřili, že překážku zdoláme, možná pak velmi významně pomůže k jejímu překonání," uzavírá psycholožka.

Text: Sára Kleinová

Zdroj: Časopis PERFECT WOMAN