Svatba = prověrka vztahu?

Je jasné, že vy se nemůžete svého dne s velkým D dočkat a jste ochotná kvůli tomu přetrpět kdeco. Ale co na to váš budoucí manžel?

Ženy touží stát se vdanou paní, tedy alespoň podle sociologických průzkumů. Je pravda, že někdy před manželstvím stihnou jedno či dvě a více dětí, anebo se svatbou nepospíchají, protože chtějí studovat, cestovat, budovat kariéru. A také s partnerem zkoušejí žít "na psí knížku", protože co kdyby to nevyšlo? V takovém případě je rozchod přece jenom jednodušší. To je vlastně i jeden z důvodů, proč se ženy chtějí vdát – chtějí si pojistit, že ten jejich při prvním větším problému nevezme nohy na ramena. Ostatně, už jenom svatební přípravy leckdy bývají prověrkou toho, zda jste s výběrem partnera nešlápla vedle...

Stálo to za to

"Svatba je mezník," říká pětatřicetiletá Veronika. Než se vdala, stihla si pořídit první dítě. "Honza se mi líbil od první chvíle. Čím víc jsem ho poznávala, věděla jsem, že s tímhle chlapem chci strávit zbytek života. Bydlet jsme spolu začali asi po dvou měsících. Po čase mě Honza požádal o ruku a já byla v sedmém nebi už proto, že jsem nikdy neuvažovala nad tím, že bych s někým žila na psí knížku. Svatbu jsme ale odložili, protože jsem čekala Honzíka a svůj velký den jsem si chtěla pořádně užít," vzpomíná. Sňatek pro ni představuje určitý předěl ve vztahu, konec nejistoty, zda partnera nezlomí první větší krize. "I když mu věříte, cítíte, že by to neudělal, utéct z manželství je přece jenom o těžší než ze vztahu na hromádce. Svatbou je dáno, že k sobě patříte, máte to černé na bílém. A musíte to zvládnout v dobrém i ve zlém," dodává. Pochvaluje si také praktickou stránku věci: nemusí nikde vysvětlovat, proč se jmenuje jinak, než její dítě a partner. Zásadní pro ni byl i fakt, že má konečně vlastní rodinu. Současně ale přiznává, že přípravy na svatbu byly prověrkou jejich vztahu. "Všechno jsem zařizovala já a moji a manželovi rodiče. Honza má totiž náročnou práci a na nic dalšího nemá moc čas. Když si vezmete, že se svatebními přípravami jsme začali krátce po porodu, bylo to pro mě náročné období, protože jsem všechno objížděla s malým prckem. Jelikož jsem ho kojila, nemělo smysl shánět hlídání. Honza dostal za úkol pořídit si alespoň nový oblek, boty a pro mě zajistit kytici a odvoz. Oblek jsem domluvila s kamarádkou, která pracovala ve velkoobchodě s konfekcí. Vyzkoušel si jich tam několik, nelíbil se mu ani jeden. Prý si něco koupí sám. Nekoupil. Narazil na stejné obleky, jaké mu nabízela kamarádka, jenom pochopitelně dražší. To ho otrávilo, tak se na to vykašlal, a u oltáře stál v postarších šatech z promoce. S botami uspěl napůl. Byly totiž o číslo větší, jenže se mu líbily. Málem mě ranila mrtvice, když jsem si před obřadem všimla, že v nich má lyžařské ponožky. I když jsem ho upozorňovala dopředu, že svatební kytici musí objednat, nebral to na vědomí. Jak mi později líčil švagr, ráno před obřadem jel do květinářství a hrozně se divil, že v sobotu mají už jen pár kytek. Květinářka mu sice nabídla, že zkusí nějakou kytici uvázat, ale on prohlásil, že si na zahradě natrhá hezčí. A také to udělal. Naštěstí si toho všimla moje šikovná švagrová a vytvořila poměrně úhledný puget. Noc před svatbou jsem spala u rodičů. Ráno byl frmol, kadeřnice, manikérka, šaty, asi si to umíte představit. Nějak mě nenapadlo ověřit si, jestli pro mě Honza domluvil odvoz veteránem jeho strejdy. Odjezd do kostela měl být v jedenáct. Ve čtvrt na dvanáct nikde ani kolo. V půl dvanácté jsem popadla mobil. Auto je už na cestě. O deset minut později skutečně dorazilo, ale na obřad jsme jeli přískokem, protože věčně chcípal motor. Honzův strejda se mi omlouval s tím, že mu o tom Honza řekl večer předtím a on nestihl dát auto víc do pořádku. Chybělo málo, abych vystoupila a šla domů. Za těch pár měsíců jsem už byla docela otrávená. Kolikrát mě napadlo, jestli to Honza s tou svatbou vůbec myslel vážně, když se o nic nestaral a na všechno odpovídal, že to nechá na mně, protože mi důvěřuje. Jenže pak mě tatínek dovedl k oltáři a já zapomněla nejenom na oblek, ponožky, kytku, ale i poněkud náročnou cestu a to, že jsem si svoji svatbu pořádně oddřela," uzavírá Veronika s úsměvem.

Co na to chlap?

"Petru jsem požádal o ruku asi za rok poté, co jsme se seznámili," vzpomíná čtyřicátník Radek. "Prochodila se mnou hory, sjela řeky, naučila se kvůli mně lyžovat, zvládla nocování pod širákem a spoustu dalších věcí, nad kterými by jiná ženská ohrnula nos. Zkrátka parťák do života." Jak sám říká, odjakživa věděl, že se jednou ožení. Tedy až potká tu pravou. Pokud muž partnerku miluje, je podle Radka svatba logickým vyústěním t vztahu. "Petra byla nadšená a začala plánovat. Když jsem dostal seznam všeho, co mám udělat, navrhl jsem, abychom se vzali jen se svědky a pro rodinu a kamarády uděláme grilovačku na chalupě. Pohádali jsme se a vyčetla mi, že jí nechci dopřát krásnou svatbu. Nakonec jsem podlehl, ale pod podmínkou, že oficiální část s rodinou zařídí ona a o večer s kamarády se postarám já. Stejně jsem ale neušel papírování, vybírání prstýnků, oblečení a dalších věcí, kde to bez ženicha nešlo, a že toho bylo dost. K tomu bylo potřeba zařídit podvečerní odvoz na chalupu a tam připravit méně formální svatební večírek. Když jsem se ve svatební den ráno probudil, těšil jsem se nejenom na to, že za pár hodin už bude Petra konečně moje, ale taky na to, že ten zmatek končí. Všechno bylo zařízené tak, že jsem nevěstu uviděl až u oltáře, a musím říct, že mi spadla brada. Vypadala jako princezna. Došlo mi, o co bych ji býval připravil, kdybych trval na svém. Perfektně zorganizovaná byla i hostina, včetně programu, a povedl se i večer na zahradě, takže na náš svatební den všichni zúčastnění vzpomínali ještě pár let po té," dodává.

Zkuste to jinak

Lidé se často rozcházejí z malicherných důvodů, do kterých mohou patřit i jejich rozdílné představy o svatbě. Zatímco žena věří, že je to poprvé a naposledy, takže chce, aby všechno bylo naprosto dokonalé, muž má hrůzu z dalších povinností, které mu navíc přijdou zbytečné. Když k tomu připočtete i jiné starosti, třeba ty pracovní, mají toho oba nad hlavu. Někdy pak stačí "škrtnout sirkou" v podobě neuvážené věty, absence kompromisu a zápalná směs vybouchne. Vztah ale můžete prověřit třeba i tím, že v něm podobné situace eliminujete a například se obrátíte na svatební profesionály, kteří z vás spoustu starostí sejmou a postarají se o vše potřebné. Takové elegantní řešení váš partner jistě ocení...

zdroj: Časopis Perfect Woman