Touha po dokonalosti

Iracionální touha po dokonalosti vede k depresi. Přesto po ní stále prahneme. Proč a co všechno to o nás vypovídá?

Případy, které stále častěji řeší psychologové ve svých poradnách, ukazují, že současní mladí lidé touží po dokonalosti více než mnohé předchozí generace a jejich posedlost perfekcionismem je spojena s rostoucím výskytem deprese a úzkostnosti. Problémy nezpůsobuje jen snaha o dokonalost, která vychází z nich samých. Perfekcionismus je předepisovaný společností, ve které žijí. Dnes tomu hodně napomáhají nejen média, ale hlavně sociální sítě.

Osvobodit se od nastavené "normy"

Fyzický vzhled je to první, co nám o člověku může něco vypovědět. Je součástí naší toho, kým jsme. Je v pořádku, když se o svůj zevnějšek staráme. Je to přece jen jasný odraz toho, jaký k sobě máme vztah z hlediska našeho vnitřního světa. Když mám sama sebe ráda, není mi jedno, co jím a v jaké jsem kondici. Stejně tak tomu je s oblečením, účesem nebo upraveností nehtů. Touha po fyzickém dokonalém vzhledu je však často nezdravá a nemá s opravdovou sebeláskou nic společného. Honba za dokonalou figurou začíná často už na základní škole. Děvčata se na začátku puberty snaží vyrovnat svým idolům a největší nadávkou je, že je někdo tlustý, což v žargonu dnešních náctiletých znamená, mít "půl kila" navíc, o skutečnou tloušťku se jedná málokdy. Bohužel trend hubeného těla panuje i u děvčat, jejichž kostra rozhodně není křehká. Dalším traumatem jsou malá prsa. Odjakživa bylo dívkám od útlého dětství vštěpováno, jak by měly ideálně vypadat - jakou by měly mít pleť, vlasy i figuru. Je to určité mentální nastavení v ženské společnosti, které z nás dělá těžké otroky svého zevnějšku, a my ho často tupě následujeme.

Obal prodává

Každá lidská bytost přirozeně touží po všem, co je krásné a vykazuje určité prvky dokonalosti. Vše, co je harmonické, ať už v přírodě, nebo na člověku, lahodí našemu oku. A toho například mocně využívají tvůrci reklamních spotů. Ženská krása je v médiích ukazována zkresleně, avšak je prezentována jako něco, co je reálné a možné. A každá dospívající dívka uvěří tomu, že ta modelka na fotce skutečně takto vypadá, a navíc je díky tomu šťastná. Realita je ovšem jiná. Důležitá je proto všímavost okolí. Psychologové se shodují, že včasné objevení toho, že někdo z vašich blízkých trpí takovými problémy, je velkou šancí na uzdravení. Právě v našich rodinách to všechno začíná a děti se učí to, co jim jako rodiče ukazujeme svým chováním. Když dcera pozoruje svoji matku, která pořád mluví o tom, jak je tlustá (i když má normální konfekční velikost), dcera její mentální nastavení přijme.

Cena za dokonalost

Lidé nezdravě toužící po perfektním těle jsou ochotni pro svůj cíl udělat cokoliv. Nevadí jim chirurgické zákroky ani utrácení velkých částek za to, aby byli zase o něco "dokonalejší". Je to však honba, která nemá nikdy konce. Často ji po celou dobu doprovází neustálá nespokojenost. Nikdy nenastane okamžik, kdy si daná žena řekne: "Tak, a teď jsem dokonalá." Všechny zákroky, nákupy a rozhodnutí přinesou uspokojení jen na chvíli, dlouhodobě nezpůsobí vnitřní radost ani pocit štěstí. Všechny snahy o úzkostnou vnější dokonalost jsou překrýváním vnitřní nespokojenosti, kterou je zapotřebí řešit. Podívat se do své duše a na svůj život. Přiznat si, s čím jsem nespokojená a proč. A to se pořád mnoha lidem nechce. Je přece jednodušší nechat si píchnout botox než se začít zabývat sebou.

Mít se víc ráda

Jde většinou o lidi, kteří z nějakého důvodu zcela nepřijali sami sebe. Nejsou spokojeni s tím, kým jsou, a vnímají se jako nedostateční. Většinou zažili během dětství nějaké nepřijetí, ať už od svých rodičů, nebo od sourozenců, spolužáků, prvních lásek... Místo, aby začali pracovat na svých pocitech a svém vnitřním nastavení, snaží se vše vykompenzovat tím, že budou vypadat dokonale. Mají v sobě zakořeněný vzorec: "Když budu dokonalá, konečně budu přijatá a milovaná". Ale tak to nefunguje. Pocit vnitřního nepřijetí a nemilovanosti přetrvává. Jenže naše vnitřní "já" je něco, co není vidět, tak proč se na to primárně orientovat? Tito lidé spoléhají na to, že když bude navenek všechno vypadat perfektně a druhým ukážou, jak jsou dobří, přijde i vnitřní spokojenost. Jenže ta pramení primárně z toho, jaký názor máme my sami na sebe. A to nejen ve světlých okamžicích. Je to třeba moment, když jsme nemocní nebo máme pár kilo navíc. Zdravá sebeláska je o přijetí sebe i v té temnotě, i když není zrovna "in".

Motivace a snaha o bezchybnost jsou dvě různé věci

Perfekcionismus je sám o sobě ze své podstaty problematický. Je skvělé, když jsme motivovaní. Ale motivaci nelze zaměňovat za perfekcionismus. Jsou to dva velmi rozdílné, na sobě nezávislé pojmy. Psychologové se shodují, že se nesetkali s tím, aby z perfekcionismu vzešlo něco dobrého. Honíme se totiž za něčím nedosažitelným a to nepochybně vede k problémům, protože nikdo nemůže a neměl by být dokonalý. Docházíme tedy k možná překvapivému závěru, že takzvaná dokonalost není tak dobrá, jak se zdá.

Text: Olga Strnadová

Zdroj: Časopis Perfect Woman